Acta 93.indd - Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné ...

toucím počtem odrůd stále naléhavější. V tab. 1 nabízíme protopředběžně výrazné zpřesnění diagnózy barevných odstínůkvětů u 140 odrůd zaznamenaných na podkladě RHS CC –prozatím jde o výsledky jediného vegetačního cyklu a na počátkukvetení, případné změny v průběhu dokvétání budousledovány v dalších letech. Současně realizované sledování barevnýchodstínů květních lodyh a listů v růžici se ukazuje býtzkreslováno případným žláznatým oděním nebo vápnitými inkrustacemi,bude proto rovněž ještě upřesňováno a od jehozveřejnění prozatím upouštíme. Nepopíratelné jsou možné vlivyprostředí na expresi barevných odstínů, tyto však prozatímnelze diskutovat – u lomikamenů byly až doposud podobnýmimetodami hodnoceny jen některé odrůdy ze sekce Ligulatae(Dashwood & Bland, 2005).ZÁVĚRZe zhruba 260 českých odrůd „kabschií“ se možná dvě desítkyzdají už být ztraceny – jde především o starší kultivaryšlechtitelů F. Holenky a M. Krause, z jejichž zahrad vzešla téměřpolovina všech českých hybridů. Nové hybridy, vznikajícíza účasti himálajských druhů, jsou podstatně náročnějšía v případě ztráty jejich pěstitelů budou jejich úbytky o poznánídramatičtější. Potřeba kontinuálního udržování a právníhoošetření genofondu českých odrůd se z tohoto pohledustává velmi naléhavou. Sestavení téměř kompletního přehleduo českých odrůdách „kabschií“ s daty o jejich původua pěstební náročnosti pokládá teoretickou základnu pro založenínárodní kolekce těchto lomikamenů. Navzdory dosavadníabsenci klasifikátoru se budoucí hodnocení může opírato množství exaktních popisných dat publikovaných samotnýmiautory odrůd, pravidla pro diagnostiku odrůd nastavenáR. Horným a K. M. Webrem si nijak nezadají s minimálnímisadami deskriptorů v systému EVIGEZ. Také tato prácepředběžně přináší doposud nepublikovaná dílčí popisná data(upřesnění barevných odstínů květů) pro exaktnější hodnocenígenetických zdrojů do budoucna.LITERATURAAbbott, R. J., Comes, H. P. (2003): Evolution in the Arctic:a phylogeographic analysis of the circumarctic plant,Saxifraga oppositifolia (Purple saxifrage). New Phytologist,vol. 161, p. 211–224.Bauert, M. R., Kälin, M., Baltisberger, M., Edwards, P. J.(1998): No genetic variation detected within isolated relictpopulations of Saxifraga cernua in the Alps using RAPDmarkers. Molecular Ecology, vol. 7, no. 11, p. 1519–1527.Brennan, R. M., Millam, S., Davidson, D., Wilshin, A.(1990): Establishment of an in vitro Ribes germplasmcollection and preliminary investigations into long-termlow temperature germplasm storage. Acta Horticulturae,vol. 280, p. 109–112.Bürgel, J. (1991: Nové kultivary lomikamenů. Skalničky,roč. 22, č. 2, s. 83–87.Conti, E. D., Soltis, E., Hardig, T. M., Schneider, J. (1999):Phylogenetic relationships of the Silver Saxifrages(Saxifraga, sect. Ligulatae Haworth): implications forthe evolution of substrate specificity, life histories, andbiogeography. Molecular Phylogenetics and Evolution,vol. 13, p. 536–555.Dashwood, M., Bland, B. (2005): Silver Saxifrages. RHSPlants Trials and Awards Bulletin, No. 9, Trials OfficeRHS Garden Wisley, Woking, p. 1–12.Dotlačil, L., Faberová, I., Holubec, V., Stehno, Z. (2004):Rámcová metodika národního programu konzervacea využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity.Vol. I. Genetické zdroje, č. 90. VÚRV, Praha, s.1–41.Engler, A. (1869): Index criticus specierum atquesynonymorum generis Saxifraga L. Verhandlungen desZoologisch-Botanischen Gesellschaft in Wien vol. 19,p. 513–556.Engler, A., Irschmer, E. (1919): Saxifragaceae-Saxifraga II.In Engler A.: Das Pflanzenreich IV.117. II , Verlag vonWilhelm Engelmann, Leipzig, p. 449–709.Faltus, M., Zámečník, J., Bilavčík, A. (2005): Metodykryoprezervace. In Faberová I.: Konzervace a regeneracegenetických zdrojů vegetativně množených druhů rostlin.Genetické zdroje, č. 92. VÚRV, Praha, s. 35–40.Gabrielsen, T. M., Bachmann, K., Jakobsen, K. S.,Brochmann C. (1997): Glacial survival does not matter:RAPD phylogeography of Nordic Saxifraga oppositifolia.Molecular Ecology, vol. 6, no. 9, p. 831–842.Gaudin, J. (1828): Flora Helvetica sive historia stirpiumhucusque cognitarum in Helvetia et in tractibusconterminis. Orelli, Fuesslini et soc., Zürich, vol. 3, 626 p.Gornall, R. J. (1987): An outline of a revised classification ofSaxifraga L. Botanical Journal of the Linnean Society, vol.95, no. 4, p. 273–292.Gugerli, F., Eichenberger, K., Schneller, J. J. (1999):Promiscuity in populations of the cushion plant Saxifragaoppositifolia in the Swiss Alps as inferred from randomamplified polymorphic DNA (RAPD). MolecularEcology, vol. 8, no. 3, p. 453–461.Holderegger, R., Stehlik, I., Abbott, R. J. (2002): Molecularanalysis of the Pleistocene history of Saxifraga oppositifoliain the Alps. Molecular Ecology, vol. 11, no. 8, p. 1409 –1418.Holderegger, R., Abbott, R. J. (2003): Phylogeography ofthe arctic-alpine Saxifraga oppositifolia (Saxifragaceae) andsome related taxa based on cpDNA and ITS sequencevariation. American Journal of Botany, vol. 90, no. 6,p. 931–936.Holenka, F. (1977): Saxifragy Porophylla (kabschie)v alpínkovém skleníku. Skalničky roč. 8, č. 3, s. 79–84.Hollingsworth, P. M. (1998): Conservation genetics of anarctic species, Saxifraga rivularis L., in Britain. BotanicalJoumal of the Linnean Society, vol. 128, no. 1, p. 1–14.Horný, R., Soják, J., Webr, K. M. (1974): Přehled lomikamenůsekce Porophyllum. Skalničky, roč. 5, č. 1, s. 1–29.127