Acta 93.indd - Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné ...

Oenothera glazioviana O. erythrosepala J 2 1984Phlomis tuberosa × Z 16 1984, 1985Phlomis sp. zřejmě také P. tuberosa × J, Z 7 1984, 1985Potentilla alba Z 3 1984Salvia nemorosa 4 1984Salvia aethiopis Z 7 1984, 1985Seseli hippomarathrum 6 1985Stipa calamagrostis Achnantherum1 1985calamagrostisVeronica offi cinalis J 6 1984Waldsteinia fragarioides 15 1985Vysvětlivky k tab. 1 – Lokalizace v rámci remízu (strana): J – jižní, Z – západní, V – východní, JV – jihovýchodní, SV – severovýchodní; označení SVa JV udává polohu výsadeb v rozích těchto stran, v textu toto upřesnění není rozlišováno.‘Spessart’), které se navzájem prorostly, v roce 2009 vytvářírostliny několik kompaktních, hustých porostů o rozloze ccaněkolika m², rozrůstá se podzemními oddenky.Geranium sanguineum – výsadba na stanoviště v roce 1984,vysazeno na jižní a západní straně, vysazeno 9 ks rostlin, jednalose o nepravidelné odnože bez balu, v roce 2009 několikmálo rostlin přežívá ve stávající vegetaci přistíněné vzrostlýmkeřem, nešíří se do okolí.Iris ‘Goldvlies’ (stará sorta, diploidní) – výsadba na stanovištěv roce 1984, vysazeno na jižní straně, vysazeny 4 ksrostlin, u obou kultivarů kosatců se jednalo o slabší oddenkyse 2–3 terminály, v roce 2009 spolu s dalším kosatcem(I. ‘Piona’) tvoří několik větších, řídkých skupin, 2 květnístonky v roce 2009.Iris ‘Piona’ (skupina media) – výsadba na stanoviště v roce1984, vysazeno na jižní straně, vysazeny 4 ks rostlin, v roce2009 spolu s dalšími kosatci tvoří několik větších skupin,3 květní stonky v roce 2009 (kosatce určeny dle Opatrná,1974).Lychnis flos-jovis – výsadba na stanoviště v letech 1983a 1984, vysazeno na jižní a západní straně, vysazeno 45 ksrostlin, v roce 2009 na obou lokalitách desítky kvetoucíchi nekvetoucích rostlin, úspěšně se šíří semeny, spolu s Lychniscoronaria nejnápadnější a nejhojnější rostliny.Lychnis coronaria – výsadba na stanoviště v letech 1983a 1984, vysazeno na jižní a západní straně, vysazeno 51 ksrostlin, v roce 2009 se vyskytují na všech lokalitách stovkykvetoucích i nekvetoucích jedinců, velice úspěšně se šíří semeny,rostliny se objevují i hlouběji v porostu a úspěšně vytrvávái v pravidelně sečeném trávníku v okolí, jedná se o nejvitálnějšírostlinu ze všech zde zkoušených.Phlomis tuberosa – výsadba na stanoviště v letech 1984a 1985, vysazeno na jižní a západní straně, vysazeno 23 ksrostlin, v roce 2009 na obou lokalitách nalezeno 5 jedinců,nešíří se do okolí, stanoviště je v současné době téměř zcela zastíněnovzrostlými keři.Mimo taxony uvedené v tab. 1 se v porostním okraji (na východnístraně) vyskytuje také Digitalis purpurea, který se semdostal z okolních výsadeb a úspěšně zde přežívá a dále se přesévá.Na jižní straně se také vyskytuje několik jedinců Erigeron(zřejmě E. speciosus) neznámého původu.Do porostu Remízu byl ing. M. Opatrnou vysázen v 80.letech 20. stol. také Eranthis hyemalis. Byl vysazen jedenmenší trs, v současné době se na místě původní výsadby nalézákolonie těchto talovínů zabírající 1–2 m 2 . Tento taxon všaknebyl do sledování zahrnut. Na okraj Remízu byl v průběhu80. let 20. stol. vysazen ing. E. Petrovou blíže nespecifikovanýsortiment cibulovin. Tyto výsadby však nebyly systematickyzaznamenány a zhodnoceny. Z těchto výsadeb přežil dodnespouze Hyacinthoides hispanica.Názvosloví rostlin bylo upraveno dle Hoffmana (2005).DISKUSEVýsledky zde předloženého dlouhodobého pokusu ukazují, žeje možno nalézt rostliny, které se dají použít pro tento typextrémního stanoviště, vydrží zde velmi dlouhou dobu a vyžadujíminimum péče. Jak již podrobně rozebírá Jorgensen,Hitchmough, Calvert (2002), Martinek (2004), estetický přínoskvetoucích i nekvetoucích rostlin pro tato místa v parcíchje významný, přesto značně nedoceněný. Samotné estetickéhodnocení a srovnávání mezi jednotlivými typy výsadebnebylo součástí tohoto pokusu. Samozřejmě, že vysadit rostlinymimo ohraničený záhon neznamená, že se o tyto rostlinynikdo nestará či se dále nekontrolovatelně šíří do okolí.„Zplaňování“ trvalek je v podstatě nalezení vizuálně atraktivníchrostlin, které jsou dostatečně konkurenčně schopné, žepřežijí na stanovišti, ale zároveň nejsou natolik agresivní, abyse z nich staly rostliny invazivní. Pokud se naleznou rostliny,které těmto zásadám odpovídají, lze předpokládat minimálnínáklady na údržbu takto vytvořeného květnatého okraje porostu.A právě pochopení vlastností stanoviště a nároků rostlinje v tomto ohledu klíčové. Obrovská variabilita městskéhoprostředí a také rostlin dává nekonečné množství potenciálněatraktivních kombinací.Samozřejmě používání tohoto typu výsadeb má své rizika.Především je nutno zmínit možnost zavlečení či spíše rozšířenípotenciálně invazivních rostlin. Tomuto se lze vyhnoutvíce opatřeními. Nesázet rostliny, o kterých je jejich agresivitajiž známa (Solidago canadensis, Reynoutria japonica, Impatiensglandulifera aj.), či je zde předpoklad pro zplanění. Výsadbytohoto typu omezit na prostředí městské, v parcích vysazovatpouze na místa, která nejsou ve styku s volnou kraji-93