Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade
Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade
Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
do zemí s nižšími výrobními náklady a sledovaná země vykazuje výrazně zápornou obchodní<br />
bilanci.<br />
Jak dokládají statistiky UNIDO, OECD, WTO, tato závěrečná fáze odpovídá současné<br />
situaci ve většině zemí Evropské unie i ve Spojených státech amerických. Spojené státy<br />
zvýšily dovoz <strong>oděvního</strong> zboží z 25 milionů dolarů v roce 1990 na 64,4 milionů dolarů v roce<br />
2000 (UNIDO 2003:16). Zatímco podíl <strong>oděvního</strong> zboží vyrobeného přímo v USA tvořil<br />
v roce 1992 téměř polovinu všech oděvních výrobků na americkém trhu, o sedm let později to<br />
bylo pouhých 12 procent (UNIDO 2003:7).<br />
S výjimkou Itálie dnes prakticky všechny země Evropské unie vykazují výrazně<br />
zápornou obchodní bilanci v obchodu oděvy (Dicken 2003:324). Jen v samotných Spojených<br />
státech se počet pracovních míst v oděvním <strong>průmyslu</strong> snížil za poslední tři desetiletí o tři<br />
čtvrtě milionu, z 1 108 400 v roce 1970 na 322 000 v roce 2000. (OECD 2004:38). Ve<br />
skupině zemí OECD ve stejném období zanikly 4 miliony pracovních míst (OECD 2004:11).<br />
2. 1. Změny v rozmístění <strong>oděvního</strong> <strong>průmyslu</strong><br />
Oděvní průmysl je jedním z prostorově nejroztříštěnějších odvětví. Relativně snadné<br />
zahájení oděvní výroby i v zemích bez rozvinuté infrastruktury a dlouholetý protekcionismus<br />
ekonomicky rozvinutých zemí (viz kap. 2.4.) přispěly ke značné rozmanitosti výrobců a<br />
vývozců <strong>oděvního</strong> zboží, zvláště ve skupině rozvojových a nejméně rozvinutých zemí<br />
(UNIDO 2003:3).<br />
Navzdory poměrně velkým rozdílům ve statistických údajích je patrné, že oděvní<br />
velkovýroba, která byla ještě po druhé světové válce výsadou industrializované Evropy a<br />
Spojených států, se rozvíjí v regionech s nižšími výrobními náklady a postupně přinejmenším<br />
zčásti nahrazuje výrobu oděvů v ekonomicky vyspělých zemích.<br />
Nejvýznamnějším regionem co do objemu výroby a exportu je oblast východní a<br />
jihovýchodní Asie v čele s Čínou, která podle odhadů jen v samotném oděvním <strong>průmyslu</strong><br />
zaměstnává 1,6 milionu legálních pracovníků. Za ni se v rámci regionu řadí Bangladéš,<br />
Indonésie, Thajsko, Indie, Filipíny, Jižní Korea, Hongkong a další (Dicken 2003:320).<br />
Regionem s vysokou koncentrací <strong>oděvního</strong> <strong>průmyslu</strong> je také oblast Karibského moře<br />
(Guatemala, Nikaragua, Salvádor, Haiti, Dominikánská republika) a Mexika.<br />
Navzdory prudkému propadu konkurenceschopnosti po roce 1989 zůstává důležitým<br />
regionem také východní Evropa, zvláště Rumunsko, Bulharsko a Polsko. V globálním<br />
-11-