Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade

do zemí s nižšími výrobními náklady a sledovaná země vykazuje výrazně zápornou obchodní
bilanci.
Jak dokládají statistiky UNIDO, OECD, WTO, tato závěrečná fáze odpovídá současné
situaci ve většině zemí Evropské unie i ve Spojených státech amerických. Spojené státy
zvýšily dovoz oděvního zboží z 25 milionů dolarů v roce 1990 na 64,4 milionů dolarů v roce
2000 (UNIDO 2003:16). Zatímco podíl oděvního zboží vyrobeného přímo v USA tvořil
v roce 1992 téměř polovinu všech oděvních výrobků na americkém trhu, o sedm let později to
bylo pouhých 12 procent (UNIDO 2003:7).
S výjimkou Itálie dnes prakticky všechny země Evropské unie vykazují výrazně
zápornou obchodní bilanci v obchodu oděvy (Dicken 2003:324). Jen v samotných Spojených
státech se počet pracovních míst v oděvním průmyslu snížil za poslední tři desetiletí o tři
čtvrtě milionu, z 1 108 400 v roce 1970 na 322 000 v roce 2000. (OECD 2004:38). Ve
skupině zemí OECD ve stejném období zanikly 4 miliony pracovních míst (OECD 2004:11).
2. 1. Změny v rozmístění oděvního průmyslu
Oděvní průmysl je jedním z prostorově nejroztříštěnějších odvětví. Relativně snadné
zahájení oděvní výroby i v zemích bez rozvinuté infrastruktury a dlouholetý protekcionismus
ekonomicky rozvinutých zemí (viz kap. 2.4.) přispěly ke značné rozmanitosti výrobců a
vývozců oděvního zboží, zvláště ve skupině rozvojových a nejméně rozvinutých zemí
(UNIDO 2003:3).
Navzdory poměrně velkým rozdílům ve statistických údajích je patrné, že oděvní
velkovýroba, která byla ještě po druhé světové válce výsadou industrializované Evropy a
Spojených států, se rozvíjí v regionech s nižšími výrobními náklady a postupně přinejmenším
zčásti nahrazuje výrobu oděvů v ekonomicky vyspělých zemích.
Nejvýznamnějším regionem co do objemu výroby a exportu je oblast východní a
jihovýchodní Asie v čele s Čínou, která podle odhadů jen v samotném oděvním průmyslu
zaměstnává 1,6 milionu legálních pracovníků. Za ni se v rámci regionu řadí Bangladéš,
Indonésie, Thajsko, Indie, Filipíny, Jižní Korea, Hongkong a další (Dicken 2003:320).
Regionem s vysokou koncentrací oděvního průmyslu je také oblast Karibského moře
(Guatemala, Nikaragua, Salvádor, Haiti, Dominikánská republika) a Mexika.
Navzdory prudkému propadu konkurenceschopnosti po roce 1989 zůstává důležitým
regionem také východní Evropa, zvláště Rumunsko, Bulharsko a Polsko. V globálním
-11-