Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade

přítomnosti těžkých kovů v textilních barvivech 31 a vysoké spotřebě energie během sušení
(Haffmans 2000:187).
Při vlastní výrobě oděvů, tj. při šití, praní a žehlení, je největším problémem vymývání
části barviv 32 a chemických aditiv do odpadních vod. V této fázi se do odpadních vod
uvolňuje až dvacet procent barviv (Haffmans 2000:187). Fakt, že velká část oděvní výroby se
děje v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích světa, v nichž uplatňování
environmentálních standardů může být méně důsledné než ve vyspělých zemích, souvisí se
závažnějšími lokálními dopady na kvalitu vodních zdrojů. Menší výrobní podniky a dílny
obvykle nemívají vlastní čističky odpadních vod 33 a silně znečištěná voda tak může ústit
přímo do přírodních vodních zdrojů. Situace u větších podniků a volných obchodních zón se
liší v závislosti na legislativních požadavcích daného státu a efektivních kontrolních a
donucovacích mechanismech; vliv ale může mít i přístup jednotlivých firem.
Další environmentální souvislosti nejsou specifické jen pro oděvní průmysl, ale
vyplývají z průmyslové povahy oděvní výroby jako takové – jedná se například o spotřebu
energie a vody, zábor půdy, obaly, zvýšené nároky na vnitrostátní i mezinárodní přepravu.
Téma dopravy oděvních polotovarů a produktů si zasluhuje zvýšenou pozornost –
Susanne Haffmans (2003) odhaduje, že průměrné džíny, resp. suroviny pro jejich zhotovení,
urazí asi 19 tisíc kilometrů, než se dostanou do maloobchodní sítě 34 . Kladně lze v souvislosti s
dálkovou přepravou oděvů a surovin vnímat to, že se většinou využívá vodní, příp. železniční
dopravy, ani ty však samozřejmě zdaleka nejsou bez souvislostí pro životní prostředí. Letecké
dopravy se užívá jen zřídka – výzkum oděvního průmyslu v Malawi však uvádí, že
v případech, kdy primární výrobce nestihne včas odeslat zakázku pro zámořského zadavatele,
má povinnost na vlastní náklady zajistit leteckou přepravu oděvů (de Haan, 2003:16).
(b) Environmentální souvislosti nakládání s oděvy jako odpadem
31 U bavlny se během průmyslového zpracování do odpadních vod uvolňují zbytky pesticidů a dalších
chemických látek (Hoffmans 2000:187)
32 Bavlněné tkaniny stojí z tohoto hlediska za zvláštní pozornost - zhruba jedna třetina barviv k bavlně nepřilne a
vymyje se do odpadní vody postupně v některé fázi praní (Ryan 1997). Přibližně jedna pětina se vymyje až při
finálním praní oděvů (Hoffmans 2000:187).
33 V případě, že čističky mají, vyvstává problém jak nakládat s odpadním kalem – ve dokumentárním snímku
100% cotton: Made in India (2000) indické ženy vybírají holýma rukama toxický kal a nechávají sušit na slunci.
34 V modelovém příkladě uvažuje s bavlnou z Kazachstánu, která se zpracovává v Turecku, tká na Tchajwanu,
látka se barví ve Francii, potiskuje v Číně, šije v Bulharsku a prodává ve Velké Británii (Haffmans 2000:186).
-39-