Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade

(g) na místní podniky (Dicken 2003:280).
Tyto oblasti lze využít jako výchozí body pro analýzu hlavních ekonomických aspektů
globalizace oděvní výroby a obchodu oděvy z hlediska rozvojových a nejméně rozvinutých
zemí. 19
(a) Oblečení, které se zhotovuje v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích, je
z největší části určeno pro vývoz na trhy vyspělých zemí. Export oděvní produkce sice může
přispívat k vylepšení obchodní bilance sledované země, jeho význam je však výrazně snížen
preferováním dovážených surovin (Perman 2004:7).
(b) Díky vysoké náročnosti na lidskou práci má relokace oděvního průmyslu přímý
dopad na zaměstnanost v cílových rozvojových zemích. Ačkoliv na úrovni celosvětové
ekonomiky počet pracovních míst v oděvním průmyslu stagnuje, popřípadě mírně roste, na
úrovni jednotlivých států se vyznačuje extrémní nestálostí (ILO 2000:21). Dlouhodobé
přínosy pro snižování míry nezaměstnanosti v konkrétní zemi proto mohou být sporné, jak se
ukazuje na příkladu Bangladéše (viz kap. 4).
Spolehlivá statistická data o celkovém počtu pracovních míst, která vznikla v exportně
orientovaném oděvním průmyslu v rozvojových zemích v důsledku přesunu oděvní výroby,
neexistují. Lze však předpokládat, že počet lidí nově zapojených do oděvních výroby v
rozvojových zemích dalece přesahuje počet pracovních míst, která zanikla v zemích
vyspělých. V průběhu 80. a 90. let v zemích OECD zanikly více než 4 miliony pracovních
míst (OECD 2004:11). Počet pracovních míst, které migrace výroby do rozvojových zemí
generovala, je zřejmě podstatně vyšší, mimo jiné proto, že produktivita práce v oděvním
průmyslu je zde z řady důvodů nižší (především z důvodu nevyhovujících pracovních
podmínek a dlouhé pracovní doby, ale také kvůli častým výpadkům elektřiny, zpoždění
v dodávkách materiálu, horšímu technickému vybavení apod.). Pozitivní efekt vzniku nových
pracovních míst však oslabuje jejich kvalitativní povaha (viz kap. 3.2).
(c) Příliv kapitálu bývá vedle jedním z hlavních argumentů, kterými se obhajuje
přítomnost a působení zahraničních společností. Pokud v oděvním průmyslu k přímým
zahraničním investicím dochází, pak obvykle směřují do volných obchodních zón (Hale
2003: 14). Většina rozvojových zemí se ve snaze přilákat přímé investice nebo velké
zahraniční zakázky uchyluje k protěžování zahraničních firem formou daňových úlev,
bezcelních zón, budování dopravní a jiné infrastruktury ze státního rozpočtu a jiným
19 K nim bychom mohli připojit ještě jeden, z hlediska environmentální ekonomie zásadní aspekt – dopad na
tradiční lokální ekonomiku, především samozásobitelské komunity. Toto téma je zařazeno do části o
environmentálních souvislostech přesunu oděvní výroby (kap. 3. 3).
-26-