Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade

pozici čtvrtého největšího vývozce oděvů na světě a vytlačilo z místa prvního importéra
oděvů do USA Čínu 61 (Dicken 2003:350).
Bangladéš i Mexiko byly až do konce roku 2004 v obrovské výhodě oproti konkurenci
z Číny, Indie a jiných zemí, které byly omezeny maximálními kvótami na dovoz zboží do
vyspělých zemí. Na Bangladéš ani Mexiko se omezení vývozu nevztahovala. Po vyčerpání
kvót v Číně, Indii, Thajsku a jiných zemích začaly nadnárodní oděvní korporace cíleně
umisťovat výrobu tam, kde je kvóty neomezovaly a kde současně bylo možné zajistit levnou
výrobu oděvů, ačkoliv infrastruktura nebyla ideální - tedy do dalších rozvojových zemí včetně
Bangladéše (Hale 2003:32).
K 1. lednu 2005 však byl systém kvót po několikaletém přechodném období
s konečnou platností zrušen. Bangladéš může sice nadále využívat preferenčního přístupu na
trhy Spojených států (v režimu GSP – Generalized System of Preferences for LDCs),
Evropské Unie (v režimu EBA – Everything But Arms) a některých dalších zemí, ten však
především v případě USA nezaručuje takovou konkurenční výhodu jako kvóty (UNCTAD
2004:232). Budoucnost bangladéšského oděvního průmyslu je nejistá, je však zřejmé, že do
konce roku 2004 byl režim kvót jedním z nejdůležitějších lokačních faktorů.
4. 3. Sociální a environmentální souvislosti
Bangladéš i Mexiko tradičně patří k zemím s nízkými výrobními náklady. Tento fakt
bývá spojen s nízkými environmentálními a sociálními standardy při výrobě a dalekosáhlými
důsledky pro společnost a životní prostředí. Problémy v oblasti pracovních podmínek a
nedostačujících environmentálních standardů se vyskytují jak v Mexiku, tak v Bangladéši,
vzhledem k rozdílům v organizaci oděvního průmyslu obou zemí se ale liší.
Továrny umístěné v průmyslových zónách, které převládají v Mexiku, jsou
kritizovány především pro omezenou činnost odborů, dlouhou pracovní dobu, velmi vysoké
výrobní kvóty na zaměstnance, povinné neplacené přesčasy, nízké mzdy, které nepokrývají
životní minimum, diskriminaci žen a některých etnických skupin a bezdůvodné propouštění
zaměstnanců, které často souvisí s jejich protesty proti pracovním podmínkám a aktivitou v
odborech (Perman 2003:10).
V Bangladéši, kde převládá výroba v menších továrnách a dílnách mimo průmyslové
zóny, jsou problémy obdobné: nejistota zakázek a z ní vyplývající nestabilita pracovních míst
je bangladéšskými zaměstnavateli využívaná jako argument pro snižování mezd, zvyšování
61 Dovozy oděvů z Hongkongu jsou sledovány odděleně.
-47-