Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade

Iniciativy za zlepšení výrobních podmínek v oděvním průmyslu se až na výjimky
týkají spíše sociálních souvislostí globalizace oděvního průmyslu než souvislostí
environmentálních. Důvodů je zřejmě více – environmentální dopady se v porovnání se
sociálními souvislostmi nezdají být z pohledu spotřebitele tak významné, média sociálním
aspektům věnují nesrovnatelně větší pozornost. Obojí může mít původ v jistém
antropocentrismu spotřebitelů – jejich zájem se sice rozšiřuje dále než na jejich vlastních
zdraví coby nositelů oděvů, lépe než s problémem vodního toku znečištěného těžkými kovy
uvolněnými z textilních barviv se však dokáží identifikovat se situací špatně ohodnocených
šiček pracujících v otřesných podmínkách.
Z okruhu iniciativ, které analyzuji, by mohlo mylně vyplývat, že vycházejí častěji z
vyspělých zemích než ze zemí rozvojových. Pro vytvoření komplexnějšího obrazu o
existujících iniciativách za zlepšení výrobních podmínek v oděvním průmyslu by bylo nutné
zahrnout i iniciativy podnikané ze strany:
- pracovníků v oděvním průmyslu (zakládání odborových organizací, vedení
soudních sporů za odškodnění poškozených pracovníků, aktivistická práce
místních nevládních organizací a jednotlivců 64 apod.),
- vlád producentských zemí (například program bangladéšské vlády zaměřený na
prezentaci země jako „zóny bez dětské práce“)
- mezivládních organizací (hlavním aktérem je Mezinárodní organizace práce,
která vytváří soubory doporučení pro vývoj kontrolních mechanismů na národní
úrovni a dohlíží na zájmy pracovníků na mezinárodní úrovni) 65 .
64 Známou aktivistkou je například bývalá čínská dělnice Carmencita „Chie“ Abad, která strávila několik let
v nevolnickém postavení na ostrově Saipan, kde spolu se svými kolegyněmi šila oblečení pro prestižní americké
oděvní firmy (Garment Workers on US Saipan, 2000).
65 Hlavní principy ILO jsou formulované v Deklaraci základních zásad a práv při práci (Declaration on
Fundamental Principles and Rights at Work, viz příloha 5). Některé velmoci a mnoho menších zemí však
standardy neratifikovaly, ani je nezohledňují ve své národní legislativě (ILO 2000:65). ILO navíc nedisponuje
žádnými donucovacími mechanismy, které by signatářské země k dodržování konvencí přiměly (Chan 2002).
-53-