Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade

ezpečného a zdravotně nezávadného pracovní prostředí
zdraví a blahobytu zaměstnanců.
[…] Tento etický kodex musí být na pracovišti viditelně vystaven v jazyce pracovníků,
zaměstnavatel poskytne svým pracovníkům školení ohledně obsahu a významu etického
kodexu. […] Dodavatelé firmy Nike nepoužívají při výrobě zakázek pro Nike žádnou formu
domácí práce. […]“. (Nike, 30. 4. 2005)
Tim Connor, autor knihy „Still Waiting for Nike to Do It“, však poukazuje na zásadní
rozpor mezi líbivými prohlášeními, které firma Nike činí ve svém etickém kodexu a ústy
generálního ředitele Phila Knighta, a skutečností. Poukazuje mimo jiné na obchodní vztahy
firmy Nike s dodavateli z Bangladéše, kde je činnost odborových hnutí zakázána (Connor
2001:80). Firma Nike se v rozporu se svým etickým kodexem také nepostavila na stranu
neprávem propuštěných zaměstnanců mexické továrny Kuk Dong (viz kap. 4. 3, Connor
2001:81).
Slavnostní řeč Phila Knighta z roku 1998 se stala téměř legendární – generální ředitel
například přislíbil podrobit firmu nezávislému monitoringu, rozšířit spolupráci s nevládními
organizacemi, rozšířit vzdělávací programy pro zaměstnance a mnoho dalšího. Praxe se však
zdá být o něco méně optimistická – firma Nike například odmítá zveřejňovat výsledky
inspekcí, které zjišťují obsah toxických substancí ve vzduchu v jejich oděvních továrnách,
dosud umožnila jen jediné nevládní organizaci, aby oficiálně provedla monitoring jediného
dodavatele během jediné návštěvy. Vzdělávací programy pro zaměstnance sice existují, ale
zaměstnanci, kteří se jich chtějí účastnit, musí zaplatit účastnický příspěvek. Tyto kurzy jsou
při průměrné výši mezd v oděvních továrnách, které šijí pro Nike, prakticky nedostupné
(Connor 2001: 4-6).
Z hlediska environmentální zodpovědnosti je zajímavý závazek firmy Nike, že do roku
2010 zvýší procento biobavlny, kterou využívá jako příměs do běžně využívané bavlny, na 5
procent. Již v roce 2003 byla přitom firma Nike s podílem biobavlny kolem 2,3 procenta ve
svých výrobcích největším odběratelem ekologicky vypěstované bavlny na světě (NikeBiz,
30. 4. 2005).
5. 2. Certifikační iniciativy zaštítěné širším okruhem podílníků
Etické kodexy, jimiž firmy reagují na rostoucí zájem spotřebitelů o původ oděvního
zboží, se ukazují jako velmi nedokonalý nástroj k zajištění sociálně a environmentálně
přijatelných výrobních podmínek. Většina oděvních firem nemá kapacity, zkušenosti a často
ani vůli potřebnou k tomu, aby zajistily řádnou implementaci kodexu a následný monitoring.
-59-