Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade
Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade
Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
pobídkám. Prostřednictvím těchto pobídek a skrytého subvencování poskytují velkou část<br />
kapitálu potřebného k zřízení a provozu výrobny právě cílové státy (Dicken 2003:306). Po<br />
vyčerpání těchto výhod se však zájem oděvních firem často přesouvá jinam. Příkladem je<br />
chování firmy Eurotex, která z těchto důvodů přemístila rozsáhlé výrobní komplexy z ostrova<br />
Saipan (Garment Workers on US Saipan, 2000).<br />
(d) Řada rozvojových zemí se potýká s vysokým zadlužením a nedostatkem<br />
prostředků pro financování systému sociálních a jiných veřejných služeb. Oděvní výroba<br />
může být jedním z mála průmyslových odvětví, kterým se v zemi daří a které jí přináší<br />
zahraniční devizy, jak ukazuje příklad Bangladéše. Tento potenciální přínos je však v případě<br />
mnoha rozvojových zemí velmi zásadně omezen vysokou lokalizační dynamikou <strong>oděvního</strong><br />
<strong>průmyslu</strong>. Konečný souhrn fiskálních příjmů cílové země může být minimální, či dokonce<br />
záporný.<br />
(e) Přítomnost zahraničního kapitálu může v některých odvětvích vést ke zlepšení<br />
používaných technologií. Tento aspekt je však v případě <strong>oděvního</strong> <strong>průmyslu</strong> nevýznamný –<br />
navzdory některým pokusům o automatizaci fáze šití zůstává šití a žehlení kromě dílčích<br />
technických inovací náročným manuálním úkonem.<br />
(f) Subkontraktování umožňuje pověřeným podnikům participaci na oděvním trhu<br />
vyspělých zemí. Oděvní továrny a dílny ze zemí s nízkými mzdovými náklady získávají<br />
nepřímý přístup na trhy obsazené velkými oděvními koncerny, na nichž by se bez<br />
propracovaného marketingu a efektivní logistiky nebyly samy schopny uplatnit (Dicken<br />
2003:288). Subkontraktováním se však na nižší úrovně výrobního řetězce přesouvá také<br />
riziko spojené s nestabilitou <strong>oděvního</strong> <strong>průmyslu</strong>. Pověření subdodavatelé prakticky nemohou<br />
ovlivňovat ani anticipovat vzdálená rozhodnutí zadavatelů zakázky, byť se jich bezprostředně<br />
týkají.<br />
Gereffi a Memedovicová (2003) zkoumali, zda a jakým způsobem rozvojové země<br />
posilují svou pozici v oděvním <strong>průmyslu</strong>. Ačkoliv identifikovali několik nadějných příkladů,<br />
kdy se původně pouzí zpracovatelé zahraničních zakázek vypracovali v plnohodnotné<br />
partnery, kteří poskytují celý „balík“ služeb od navržení vzhledu oděvu, přes vyhledání<br />
vhodného dodavatele materiálu, zajištění dopravy, šití, žehlení, balení až po distribuci do<br />
maloobchodní sítě (Gereffi 2003:13-15), zjistili, že se to týká jen hrstky výrobců z několika<br />
málo nově se industrializujících zemí. Tento náhled podporují i závěry studie Understanding<br />
-27-