Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade

pobídkám. Prostřednictvím těchto pobídek a skrytého subvencování poskytují velkou část
kapitálu potřebného k zřízení a provozu výrobny právě cílové státy (Dicken 2003:306). Po
vyčerpání těchto výhod se však zájem oděvních firem často přesouvá jinam. Příkladem je
chování firmy Eurotex, která z těchto důvodů přemístila rozsáhlé výrobní komplexy z ostrova
Saipan (Garment Workers on US Saipan, 2000).
(d) Řada rozvojových zemí se potýká s vysokým zadlužením a nedostatkem
prostředků pro financování systému sociálních a jiných veřejných služeb. Oděvní výroba
může být jedním z mála průmyslových odvětví, kterým se v zemi daří a které jí přináší
zahraniční devizy, jak ukazuje příklad Bangladéše. Tento potenciální přínos je však v případě
mnoha rozvojových zemí velmi zásadně omezen vysokou lokalizační dynamikou oděvního
průmyslu. Konečný souhrn fiskálních příjmů cílové země může být minimální, či dokonce
záporný.
(e) Přítomnost zahraničního kapitálu může v některých odvětvích vést ke zlepšení
používaných technologií. Tento aspekt je však v případě oděvního průmyslu nevýznamný –
navzdory některým pokusům o automatizaci fáze šití zůstává šití a žehlení kromě dílčích
technických inovací náročným manuálním úkonem.
(f) Subkontraktování umožňuje pověřeným podnikům participaci na oděvním trhu
vyspělých zemí. Oděvní továrny a dílny ze zemí s nízkými mzdovými náklady získávají
nepřímý přístup na trhy obsazené velkými oděvními koncerny, na nichž by se bez
propracovaného marketingu a efektivní logistiky nebyly samy schopny uplatnit (Dicken
2003:288). Subkontraktováním se však na nižší úrovně výrobního řetězce přesouvá také
riziko spojené s nestabilitou oděvního průmyslu. Pověření subdodavatelé prakticky nemohou
ovlivňovat ani anticipovat vzdálená rozhodnutí zadavatelů zakázky, byť se jich bezprostředně
týkají.
Gereffi a Memedovicová (2003) zkoumali, zda a jakým způsobem rozvojové země
posilují svou pozici v oděvním průmyslu. Ačkoliv identifikovali několik nadějných příkladů,
kdy se původně pouzí zpracovatelé zahraničních zakázek vypracovali v plnohodnotné
partnery, kteří poskytují celý „balík“ služeb od navržení vzhledu oděvu, přes vyhledání
vhodného dodavatele materiálu, zajištění dopravy, šití, žehlení, balení až po distribuci do
maloobchodní sítě (Gereffi 2003:13-15), zjistili, že se to týká jen hrstky výrobců z několika
málo nově se industrializujících zemí. Tento náhled podporují i závěry studie Understanding
-27-