Důsledky globalizace oděvního průmyslu - Fair Trade

subdodavatelů, kteří si pro sebe nechávají jen část zakázky a část postupují dále. Nehody a
porušování pracovní legislativy jsou pravidlem takřka v celé zemi (ICFTU:18).
Anita Roddick popisuje pracovní podmínky v oděvním průmyslu v Bangladéši, jak je
měla možnost pozorovat během svého pobytu v zemi:
„[…] Ženy pracují od osmi hodin ráno do deseti večer, sedm dní v týdnu. Za poslední
čtyři měsíce si mohly vybrat volno jen na jediný den […] Jedna dívka přišije jednu kapsu za
36 sekund, to dělá 100 přišitých kapes za hodinu, 1250 za dvanáctihodinovou směnu […]
Před odesláním zakázky musí ženy pracovat od osmi ráno do tří hodin v noci, potom několik
hodin spí na podlaze mezi šicími stroji. V sedmi hodin je probudí hlídač a směna začíná
znovu. Dostávají 6 pencí na hodinu. […] Ženy si musejí vyžádat speciální povolení, když
chtějí během směny odejít na toaletu. Mají nárok na celkem dvě krátké pauzy na toaletu
denně. […] Mladý muž, který pracoval u šicího stroje, utrpěl pracovní úraz – jehla mu
prošila prst. Manažer továrny mu vyplatil 10 taka (9 pencí) a propustil ho.“ (The Ecologist,
červen/červenec 2004)
Na varující situaci v oblasti bezpečnostních standardů v oděvních továrnách
v Bangladéši upozornilo zhroucení devítipatrové budovy Spectrum nedaleko hlavního města
Dháky v dubnu 2005. Továrna byla umístěna na nevhodném, podmáčeném pozemku a k její
výstavbě bylo použito neadekvátních materiálů. Šila oděvy pro několik evropských firem
včetně firem Neckermann, Carrefour a Scapino. Tato nehoda, při níž zůstalo v troskách
budovy pohřbeno kolem 350 pracovníků, je zatím poslední v řadě obdobných tragédií, ke
kterým došlo na různých lokalitách v Bangladéši (CCC, 23. 4. 2005).
4. 4. Perspektivy oděvního průmyslu v Mexiku a Bangladéši
V obou zkoumaných zemích panuje ohledně budoucnosti oděvního průmyslu hluboká
nejistota. Důvodem je zrušení systému dovozních kvót a liberalizace mezinárodního obchodu
oděvy – Čína se jeví jako nebezpečný konkurent jak pro Bangladéš, tak pro Mexiko.
V porovnání s Mexikem může nabídnout podstatně nižší mzdové, resp. výrobní náklady
(Chan 2002), na rozdíl od Bangladéše však disponuje také vlastním textilním průmyslem a
rozvinutou infrastrukturou.
Dopad konce Ujednání o mezinárodním obchodu textilem a navazující Světové
dohody o textilu a oděvech na Bangladéš bude záviset na tom, jestli preferenční přístup LDCs
na trhy vyspělých zemí vyváží negativní důsledky jejich zrušení (UNCTAD 2004:232).
UNDP odhaduje, že uvolnění oděvního trhu by mohlo bangladéšský oděvní průmysl připravit
-50-