psychoanalýza a - Nyx

hrdinou být. Mýtus nezná příčiny, a proto nezná ani jejich zpochybnění. Na stejném typu
legitimity stojí v mýtu i moc. To, že je někdo v mýtu král, ve skutečnosti nemá příčinu, kterou
by šlo přezkoumat či zpochybnit. Vládce v mýtu vládcem prostě je. A vládce se pozná právě
podle toho, že vydává rozkazy, tak jako hrdina podle meče a vpravdě nelogického a temného
rozhodnutí stínat jím hlavy drakům.
Zatímco všechny kulturní síly naší civilizace (politika, ekonomika i média) se vyprofilovaly
v opozici proti pohádkám, drakům a temnotě mýtu, zatímco všechny svedly a svádějí tuhý boj
o legitimitu své moci a vlivu na veřejných prostranstvích, na světle zažehnutém osvícenci,
reklama se nenápadně vyvlékla z tvrdého dohadování a přetlačování zájmů na fóru, z nutnosti
obhajovat svou legitimitu a legitimitu své moci, neboť si přímo uprostřed fóra vybudovala
„hobití středozem“ s vlastním nebem a musíme uvažovat i o její ambici rozšířit zákonitosti mýtu
ze svých utilitárních zájmů mimo své hranice, rozlít oceán mytičnosti po fórech, dobýt areopag
a vztyčit na něm znovu dračí vlajku. Nepochybujeme o jejím právu zaplavit naše ulice rozkazy.
Dokonce na stránkách měšťanských a dělnických deníků si mezi jejich tečkami a otazníky
reklama vydobyla vlastní svět vykřičníků, které pobuřují méně než otazníky komentářů. Jsme
zvyklí neopatrně spojovat legitimitu moci s poslušností, ale ve skutečnosti jediná opravdu
legitimní moc je ta, o jejíž povaze se nepochybuje. I v mýtu se proti ní hrdinové bouří, zápolí s
ní, ale tím jen dotvrzují její oprávněnost. I v našem zmytizovaném veřejném prostoru halekají
čas od času hrdinové, kteří si stěžují na stupidnost, nekulturnost, nízkost, ubohost, vypočítavost
reklamy, ale nikdo z těchto rytířů smutných postav nikdy nezpochybnil právo reklamy na
rozkaz „Ukaž, co v tobě je!“
PÁNI SVĚTA
Zkušenost a hmota nebo čipy v mozku patří do starého světa. Veškeré bitvy současnosti se
odehrávají na rovině pocitů, symbolů a obrazů. Velký bratr či „Bestie 666“ žádný čárkový kód
vypálený na našem čele nepotřebuje. My sami jsme kód a předčítáme si svou „DNA duše“ z
billboardů. Je to stále stejné jako u výkalů prasnice: „oni“ jsme pochopitelně „my“. Každý den
proteče rychlostí světla při finančních spekulacích na informačních dálnicích více dolarů, než
leží ve všech bankách světa. Co to tedy teče Jen symboly. Začínáme se konečně probouzet a
zjišťovat spolu s domorodci na Guineji i našimi prapředky, že veškerá moc světa tkví v
symbolech. Genová manipulace není víc než přepis znaků. Dvě letadla, která srovnají Světové
obchodní centrum se zemí, sice vytvoří snaživě efektní obraz, ale globální ekonomický systém
může ohrozit mnohem více jediný nudící se uhrovatý hacker, který trochu rozumí souhře dvou
znaků – nuly a jedničky. Mříže Matrixu jsou jen znaky miliard silvestrovských sms, které sami
rozechvěle produkujeme v naději, že nás s kýmsi spojí. Již se objevili první vizionáři, kteří tvrdí,
že „sobecké znaky“ jen využívají člověka jako nositele, jako média ke svému šíření podobně
jako „sobecké geny“. Zatím tato teorie čeká ve sci-fi předpokoji spolu s Aštarovou „čipovou
totalitou“. Důkazy nadvlády znaku nad člověkem jsou však stále více znepokojující. Co je
důležité – to, co se v Jaltě dohodlo, nebo společná fotka tří státníků Historici dnes začínají
přicházet na to, že se v Jaltě ve skutečnosti nedohodlo vůbec nic. Vše podstatné se odehrálo na
té legendární fotografii. Co je podstatnější pro svědomí Západu – jestli se naleznou v Iráku
zbraně hromadného ničení, nebo Iráčan bušící sandálem do povalené modly Saddáma
Husajna
Nedávno jsme si vůčihledně posledně jmenovanému sandálovému příkladu museli znovu
položit otázku: Nestojí za vládou skrze obrazy přece jen tajemné spiknutí korporací, naftařských
lobby či imperialistů Jak rádi bychom tomu věřili. Jak rádi bychom věřili, že za devastací
planety stojí sanhedrin a dává historii sice ďábelský, ale přece smysl. Ve skutečnosti všichni
novověcí „spiklenci“ jsou jen služebníky samotné exploatace, tak jako jsou všichni Bushovi
lobbisté jen služebníky samotných znaků a jejich na člověku nezávislé vlády. Byť se rozum této
nepochopitelné hrůze dosud vzpírá a zřejmě na jisté úrovni inteligence a imaginace vždy
vzpírat bude.
DĚDICOVÉ ČERNÉHO ŘÁDU
A přece... Přece je tak cenné psát dějiny spiknutí. Nejspíše je na světě jen málo užitečnějších
činností. Jak by mělo vypadat důstojné pojmenování toho našeho, které by tvrdilo, že za vládou
obrazů, za expanzí mýtu se přece jen jakési postavy rýsují Jak by na vizionářská sci-fi béčka
navázalo prorocké „áčko“ Muselo by zřejmě připomenout, že mýtus není jen principem
odkudsi z nenávratna, že žije s námi v dějinách a inkarnuje se do tělesných bytostí, mnohdy
zgruntu odporných. Před čtyřiceti lety vyšla v Paříži legendární kniha Jitro kouzelníků, která
[13]