psychoanalýza a - Nyx

5] Jak Budoucnost našla svůj domov
Mýtus a nevědomí v reklamě
Kdysi jsem napsal poněkud rozmarný text o populární kultuře. Známý český spisovatel Jiří
Drašnar na něj reagoval článkem, v němž odmítl jakkoli rafinované zastávání se „corporate
culture“ a tvrdil, že hordě mediálních stereotypů, na nichž se masa stává závislá jako na droze,
bude nejspíše třeba aktivně čelit. Tím, že zavrhl jako zbraň takového odporu analýzu, nezbylo
mu bohužel zatím nic jiného než čelit hrstkou rovněž stereotypů –jím použitá metafora drogy je
v mediálních studiích tak stará a zprofanovaná jako metafora „železných zákonitostí dějin“ v
sociologii. Publikum zachází s mediálními obsahy jinak než s pervitinem, mnohem složitěji. Jiří
Drašnar podlehl známé zákonitosti „účinku na třetí osobu“, kterou zformuloval Phillips
Davidson: všichni ostatní podléhají popu jako droze, jen já ne. Jistě si Jiří Drašnar nemyslí, že by
byl jediný osvícený a všichni ostatní byli lůzou a nesvéprávnými blbci reagujícími na Dallas
sliněním jako Pavlovovi psi na žárovku. Ovšem zpochybňovat manipulativnost populární kultury
a systému, jehož je součástí, dnes nehodlám. Je to právě naopak. Článek Jiřího Drašnara mne
vyděsil především v tom, že bych snad díky jednomu mladickému pomýlení mohl být vyřazen
ze širšího kádru reprezentačního mužstva extrémistických křiklounků či zastydlých kritiků
kapitalismu a všeho s ním souvisejícího. Jako komunista, za něhož se považuji (a jsem tak
doufám vyčleněn ze slušné společnosti), si musím napravit reputaci. A tak dnes hodím zase
jednou pár rétorických Molotovových koktejlů na mašinerii Reklamy, na tohoto hlídacího psa
kapitalismu. Neboť samozřejmě že reklama i populární kultura exploatují stereotypy a
archetypy, aby nás brutálně zotročily, byť třebas jen námi samotnými.
NEVZPOMÍNEJTE NA PRVNÍ VĚCI
V knize esejů Víra a filozofie vypráví evangelický filozof Ladislav Hejdánek příběh o epochálním
historickém svržení mytického myšlení z dějinného trůnu a nepřesvědčivém převzetí tohoto
dědictví modernou. Původní mytický člověk se děsil všeho, co se odchylovalo od praudálostí
(archetypálních vzorů) popsaných v mytologiích. Takové odchýlení by v jeho představě uvrhlo
svět zpátky do chaosu a nicoty, z níž ho na počátku vyrvaly božské a heroické síly. Rituální
znovuuskutečňování zápasu těchto sil tak odvracelo pád světa, chaos, změnu, nejistotu,
budoucnost, přesněji jinakost budoucnosti, jíž měl být vydán napospas ten, kdo se nepřimknul
k minulosti. Mnozí předpokládají, že proti tomuto životnímu stylu se první vzbouřila starořecká
filozofie. Hejdánek však tvrdí, že ho naopak renovovala. K záchraně jádra mytického myšlení
uvedl Platón na scénu mýtus filosofický, racionálně pročištěný. Mýtus tak nebyl překonán, ale
pofilosofičtěn. Instance antropomorfních bohů byla po rozumové lázni filosofické nahrazena
instancemi vyššími, idejemi (Platón) či formami (Aristoteles), avšak tyto formy či ideje byly
zakotveny v praminulosti, archetypálnosti, bezčasovosti úplně stejně jako postavy mýtů.
Skutečné odvržení mytické životní orientace znamenala až orientace víry, zejména
nalezením pozitivního vztahu k budoucnosti, a posléze dokonce připnutím základního smyslu
na ni. Naděje a smysl byly přeneseny z praminulosti na horizont, z bezčasovosti mýtu k
věčnosti spasení, vykoupení. Tento nový životní styl se rozšířil z jediného hebrejského centra,
zachvátil téměř celý světa proměnil povahu světových dějin. Hejdánek vypráví o nasměrování
biblického člověka na zlatý věk budoucnosti, který přislibuje božská instance, jež vstupuje s
lidem Izraele do kontaktu, zjevuje se mu a dokonce s ním uzavírá o této budoucnosti smlouvu.
Toto základní přesměrování obsahuje zejména Genesis (1. kniha Mojžíšova) a Izajášovo
proroctví, z něhož Hejdánek cituje klíčovou větu: „Nevzpomínejte na první věci a na starodávné
se neohlížejte. Já učiním věc novou, tudíž se zjeví,“ která jako by komentovala přímo
myšlenkový svět mýtu. Protimytická orientace hebrejského životního stylu natolik rozvrátila
mytické jádro, že nemusela vůbec bourat mytickou formu ve Starém zákoně (mýtus o ráji ad.).
Neměla potřebu bourat formu, neboť ve skutečnosti opustila obsah. Ideál a cíl snažení
přesměrovala od praudálostí do budoucnosti. Tato budoucnost byla přislíbena božskou instancí,
ale je procesem, který není samozřejmý, který se tvoří nyní, a na němž je potřeba se podílet
spasitelskými a vykupitelskými (prorockými) skutky, aby se proces mohl dovršit (smlouva musí
být dodržena na obou stranách).
BITVA O BUDOUCNOST
Hejdánek pochopil, že moderna, v jeho představě nejprve reprezentovaná moderní filozofií a
vědou, znamená v jistém smyslu návrat k prorocké životní orientaci. Znamená vzpouru proti
[22]