psychoanalýza a - Nyx

verze ryze femininní pohádky, kde se dívka vydává na cestu. Jde o pohádku, kterou si nazývám
soukromě „masturbační“ – zachycuje hřích prozkoumávání vaginy. V takové pohádce nejde o
cestu a to, co na ní dívka potká, ale o nějaký vstup do domu reprezentujícího vagínu. Základní
podobu nám zachytili bratři Grimmové v klasické germánské pohádce o Trude. Zde dívka
jménem Trude neodolá a vstoupí přes přísný zákaz rodičů do tajemného domu, aby si ho
prohlédla. Za to je brutálně zlikvidována. Masturbační jádro takových pohádek přímo bije do
očí. Někdy však v takové pohádce nacházíme jistý přesun. Přesněji jde o to, že se mění latentní
vypravěč celé pohádky. Zatímco Trude je klasická rodičovská pohádka, existují i pohádky
vyprávěné z infantilní pozice (nedávno jsme si představili Perníkovou chaloupku, kde
masturbantem byl však podle všeho chlapec): dům, který dívka počíná prozkoumávat, se stane
zamlčenou příčinou trestu, dívka je z tohoto domu vyhnána, nejčastěji – jak jinak – nevlastní
matkou. Například v jedné z pohádek v domě vyhasne oheň (pradávný symbol sexuality) a
dívka je vyslána ven ho hledat. Jindy, jak v Čechách velmi dobře víme, jsou příčinou poslání z
domu „jahody“. Doufám, že nebudu podezírán z příliš bujné erotické obraznosti, když jahodu
pojmenuji jako celkem logický a roztomilý symbol klitorisu. To, koho v této pohádce dívka
nalezne, je také výmluvné a člověk nemusí být psychoanalytikem, aby mu došlo, že je dívka
konfrontována s menstruací, když objeví dvanáct měsíčků, navíc sedících u ohně. V těchto
pohádkách je brutální trest nahrazen objevením tajemství, posvěcením. Jde o vítězství
masturbační slasti (ovládnutí sexuality) nad pocitem viny.
MUŽ EXISTUJE
Mám-li něco vzkázat kolegovi Frommovi, snad jen ještě: Neznamená to, že k setkání s mužem v
životě ženy nedochází, že není problematické, že nejde o zásadní téma, které by pohádka jako
leporelo kolektivního nevědomí lidského rodu nezachycovala. Zachycují ho pohádky, kde se 1)
téměř nikdy nevyskytuje vysloveně a přiznaně mužská postava, 2) odehrávají se doma, v
uzavřeném prostoru, kde je dívka ponechána samotná a díky tomu se zjevuje buď
(prostřednictvím zamlčené masturbace) její sexualita, nebo klepe na dveře samotné mužství,
3) dívka je zde symbolicky rozštěpena na hodnou a zlou (nejčastěji dvě sestry) a jsou ukázány
ty správné a špatné postupy konfrontace se sexualitou či s mužstvím. Český etnograf Václav
Tille pojmenoval tento typ pohádek jako Hlídka a shromáždil devět takových vyprávění přímo
od lidových vypravěčů, většinou z Moravy. Tyto texty jsou o to cennější, že nám umožňují
konfrontovat se s podobou pohádek „neprosetou“ různými buditeli a obrozenci, kteří často
vnášeli do pohádek dodatečně zlogičťující momenty. Archetypální a libidinózní jádro těchto
pohádek je tak ohmatatelné lépe než kde jinde. Česká etnografka Dagmar Klímová-Rychnová
zapsala jednu takovou pohádku roku 1955 v Javorníku, kde jí vyprávěla dračka peří Běta
Psíková. V časopise Český lid ji v článku Strašidelná pohádka jako národopisný fenomen
přepsala celou. Je poučné, zvláště pro muže, tuto pohádku dobře přečíst!
GENITÁL BOHYNĚ ISIS A VLASY ČARODĚJNICE
Rodiče měli dvě dcery. Vlastní a nevlastní. Zde vidíme jednak potřebné rozštěpení na tu, která
ukáže dobrou cestu, a tu, která ukáže špatnou, a pak známý motiv opomíjené nevlastní dcery,
který vnáší do pohádky tematiku vzájemného ambivalentního citu matky a dcery. Měli jít
jednoho dne na svatbu a matka povídá: teď si umyjete vlasy a půjde ta, které dříve uschnou. Je
zřetelné, že je to matka, která rozdává karty příběhu, otec se v pohádce (explicitně) vůbec
nevyskytuje, vše se odehrává jen mezi ženami. Motiv vlasů je velmi zajímavý, vlasy mají v
ženské psychice mimořádně důležitou roli, která není podmíněna jen kulturními stereotypy.
Role vlasů v lidských dějinách a lidském nevědomí patří k největším záhadám, klíčem je jistě
princip fetišismu, ale vše je hlubší a složitější. Napříč všemi kulturami nalezneme dlouhý vlas
jako tradiční a původní symbol ženství. Feministický pohled dlouhé vlasy celkem imaginativně
vidí jako svérázné vodítko svého druhu, jehož funkce se od dnešních vodítek na psa příliš
neodlišovala. Podobnou funkci měl původně určitě dnešní řetízek na krk, který byl spíše
obojkem. Tato funkce se ovšem podivuhodně popírá s aktem ostříhání jakožto symbolem
podvolení se a pokory (realizuje se například v lámaismu či v sadomasochismu), a i u
biblického Samsona byla ve vlasech uložena magická moc a síla. Jako obvykle, feminismus se
mýlí. Vlas v nevědomí vždy reprezentuje moc a magii, díky tomu je spojen s archetypem
Čarodějnice. Dlouhé vlasy, to je čarodějnice. A čarodějnice, to je v lidském nevědomí, a
ženském více než mužském, ženství samotné. To víme nejen od zakladatelů novopohanských
kultů typu Wicca, které někdy představují esoterní feminismus, ale i od feministické větve
[59]