psychoanalýza a - Nyx

marxovskou koketérií se Smyslem. Hvězdy showbyznysu od Madonny, přes Marilyn Mansona či
Eminema až k Bin Ládinovi jsou však jen přepjaté, extravagantní. Rozpornost se nevejde na
titulku bulváru, Bin Ládin ano. Extravagance vytlačila skutečnou rozpornost - to je jeden z
děsivých popisů nové epochy. Je ohromným intelektuálním výkonem nahlédnout, že návod na
výbuch světa na síti sítí posiluje status quo, zotročuje člověka předefinováním a
zjednorozměrněním svobody. „Ne“ na internetu je přitakávající „Ano” systému. Technologická
bezbřehost není prostor pro realizaci svobody, je to prostor její vivisekce.
Bezbřehost je jen metaforou o vrcholném odcizení - znamená nikdy nedoplavat ke břehu,
k lidem, domů. Slouží k uzemnění transcendující imaginace do nekonečné nicoty kyberprostoru.
Jen hrstka radikálních fantastů dneška prohlédla computer jako nejzáludnější podobu Oje a
transcenduje tento svět sveřepě, ke zděšení vládců a k posměchu reinkarnovaných pokrokářů
a komsomolců, radikální archaizací - zemědělskými komunami, obcí boží, uctíváním Země,
vegetariánstvím, Táborem, Bohem, Mesiášem, pouličním bojem, bojem o ulici, bojem o práci,
rozbíjením strojů... Zastaralé, ale stále alespoň trochu nebezpečné, na rozdíl od narkotické
spirituality beatniků a jejich pohrobků, patologického egoismu buddhistických mágů s
kreditními kartami či totální neakceschopnosti internetových revolucionářů.
Navzdory možná trochu složitým konstrukcím o charakteru nového otroctví, bojujeme již
dvě stě let se stále stejným nepřítelem, byť dnes ho již nemůžeme ohmatávat, neboť
sublimoval. Ale o to více smrdí. Boj s tímto smrdícíma smrtícím duchem, či spíše antiduchem,
jak praví Karel Kosík, je však možná jednodušší, než se dnes zdá. Možná stačí být jako děti.
Udělat si to po svém. Nenechat si namluvit, že je něco nutné. Děti většinou odmítají maso,
protože vědí, že je hnusné. A co je hnusné, není nutné. Bezostyšně sněte tam, kde nová
Nebesa křičí „vstávej, naskoč, go!, marschieren marsch!“, a bezostyšně se probouzejte tam,
kde nová Nebesa šeptají a zurčí: „To je prostě realita, take it easy.“ Nutnost je vlastnost, kterou
Bůh přidělil všemu stvořenému, ale ne proto, aby mafie 40 000 kapitalistů ovládala 6 miliard
lidí, z nichž polovina má hlad. Na takovou „osudovost“ zdvihejte prostředníček. Nutností v tom
nejhlubším slova smyslu, v tom sinajském, naopak je, aby z chudoby a ponížení vzešla jiskra,
objevila se myšlenka, narodilo se dítě, které přiblíží svět zase o kousek blíže milosti. Jestliže
Karel Kosík hovoří v této souvislosti o konjunkci vyšší duchovní pravdy s integrální demokracií,
já hovořím o konjunkci Ježíše a Švejka.
Já ateista říkám o kapitalismu dost prostou věc: je třeba ho svrhnout a zachránit tak svět
před božím hněvem. Je třeba zachránit důstojnost člověka před zrakem Všemohoucího.
Důstojnost však nepůjde zachránit s důstojníky. Maršálská pýcha s modlitbou k bohu bude
muset být nahrazena Švejkovou pokorou před osudem třebas bez modliteb. Kdo není schopen
pokory, stane se brzy otrokem. Walter Benjamin byl první, kdo kdysi pochopil, že „tvrzení, že
vykořisťování přírody a vykořisťování proletariátu (člověka) jsou protikladné procesy, bude
největší lží 20. století“. Je to přesně naopak: jedno bez druhého nemůže existovat. Je-li
svobodou dobývání, je třeba se od ní osvobodit. Skutečný Růst začíná, když se zřekneme
Bujení. Na pozadí této věty je historická zrada sociální demokracie větší, než se zdá na
stránkách anarchistických časopisů. Přišel čas tento hřích socialistů vykoupit.
[9]