psychoanalýza a - Nyx

přičemž tato totožnost je jeho jedinou obranou před touhou zničit sám sebe. Krom obrany
nahlédnutí, poznání, která je však vyhrazena jen několika vyvoleným, kteří se ke skutečnému
objevení pudu smrti v sobě musí stejně dobírat mnoho let. Pud smrti totiž člověku naznačuje
dvě strašlivé skutečnosti. Za prvé: svět tě ničí, protože to po něm chceš; za druhé: agrese je to
jediné, co tě učiní živou bytostí, čím se můžeš bránit sobě samému. Dějiny nalezly dva
ohromné vzorce, jak tuto agresi učinit snesitelnou s kulturním řádem: rituál a exploataci. Když
selžou, přichází válka, revoluce, anarchie, anómie.
MOLOCH VERSUS EXPLOATACE
Rituál oběti, sebemrskačství, sebeponížení před bohem, orgie, bakchanálie, otroctví, válečné
výboje, gladiátorské zápasy, inkvizice, ale nezapomínejme též: pojídání masa, to jsou klasické a
archaické podoby, kterými se lidská civilizace pokoušela vyrovnat s pudem smrti. Tento způsob
zdaleka nezemřel: sport, vandalismus, terorismus, vražda, sebevražda, násilné obsahy
masových médií, krvavé počítačové hry, to jsou nástupci rozervání zvířecího těla a jeho pozření
v dnešním světě. Jistá skupina osob v hebrejském kulturním okruhu se však kdysi rozhodla k
pozoruhodnému alternativnímu řešení: využít tu ohromnou energii lidského rodu, agresi dosud
bezúčelně bloudící v cyklech a rituálech mytické společnosti, k dějinné dynamice. Odčerpat
energii z „molochismu“, z praorgie, a přesměrovat ji. Zapřáhnout ji jako lokomotivu před
civilizační dění a nechat se touto lokomotivou dovléci až k Budoucnosti. Tato koncepce byla
uchvacující. Zachvátila také celé lidské dějiny (často velmi brutálně). Její nejvýznamnější
historické instituce se nazývají: judaismus, křesťanství, islám, socialismus a kapitalismus. Jejich
nejdůsažnější důsledek nazýváme většinou moderna či novověk. Barevné balonky, jimiž je
ověšena lokomotiva, se nazývají: pokrok, svoboda, budoucnost, technická revoluce, vzdělanost.
O něco méně vystavena je individualizace či efektivita.
KRITIKA MODERNÍ INSTITUCIONALIZACE AGRESE
Jenže agrese zůstává agresí. Přes mystickou uhrančivost modernity mnozí velcí duchové
rozpoznali, že tuto agresi a destrukci rozeznáváme v moderním světě jako exploataci –
vykořisťování. První velikou žalobu učiní socialistické hnutí. Odhalí vykořisťování dělnictva,
proletariátu, jako velký hřích, který musíme odstranit. Celé století tento střet otřásá světem a
málem přiměje k přehodnocení celé zběsilé jízdy za splašenou lokomotivou. Jenže systém tuto
první velkou žalobu přežije. Připojí vagony pro druhou a třetí třídu a vezme na palubu, koho jen
půjde. Hračka, která má zabavit žalobníčky, se nazývá konzum. Na přelomu století velký duch
pochopí: pozor, tohle řešení je jen kličkou. Připojení vagonů není překonání exploatace, ale
odehrává se naopak za zintenzivňování exploatace – ta je ovšem přenesena do třetího světa,
její praxí je kolonialismus a imperialismus. I tuhle žalobu však moderna přežije. Jednak ti, kteří
žalovali, se pokusí rozjet svojí vlastní lokomotivu, která si nakonec nevezme za cíl nic jiného
než „dohnat a předehnat“ lokomotivu první, a tím utratí naději, jež spočívala v kritice, která
tuto alternativu zplodila. A pak motor té první lokomotivy dostane v souboji s konkurencí
pořádnou motivaci a ještě jednou všem vytře zrak. Začne vyvážet svůj exploatační model do
celého světa. Rozhodne se deklarativně nalodit všechny obyvatele Země. S obtížemi, ale přece
prodává exploatační životní styl do všech koutů planety. Právě v době, kdy vládne největší
naděje, že by se to opravdu mohlo povést, ozve se třetí veliká žaloba.
TŘETÍ VLNA KRITIKY: POSTMODERNA A ENVIRONMENTALISMUS
Ozve se to, čemu někdy říkáme ekologie a co v nejobecnějším smyslu lze nazvat
postmodernou. Žaloba je jednoduchá: menší vykořisťování lidí se realizuje pouze jako
zintenzívnění vykořisťování přírody. Podle všeho je třeba zastavit celý vlak. Převzít nad ním
kontrolu. Uzavřít s přírodou mír. Jak to však učinit Prvním řešením se zdá utopie. I tak moudrý
muž, jakým byl Herbert Marcuse, napíše na konci své slavné žaloby, že řešením je
automatizace. Až se proletariát osvobodí od poblouznění konzumem a probudí se z reklamní
narkotizace, může zlikvidovat princip vykořisťování za pomoci procesu automatizace, píše
Marcuse. Automatizace osvobodí člověka od práce, uvrhne ho do říše svobody a umožní mu
podepsat s přírodou mír. Jak se mohla tahle myšlenka v hlavě génia zrodit, zůstává záhadou.
Těžko si věru představit, jak sebeautomatizovanější tovární systém podepisuje mírovou
smlouvu s nadále kácenými lesy, nadále trávenou řekou a nadále znečišťovaným vzduchem.
Tahle utopie také žádnou podstatnou historickou roli nesehraje, byla posledním dozvukem 19.
století. Podstatnější se ukáže koncepce „trvale udržitelného rozvoje“. Ta však byla časem
[87]