psychoanalýza a - Nyx

Nejzřetelnější analogický příklad historický, tedy příklad, kdy se nevědomí stalo historickou
postavou, nám poskytuje dvacáté století v podobě nacismu – tedy hnutí hnědých košil. Hnědé
košile nacistického hnutí jsou jasným signálem, že toto hnutí přestalo s nevědomím zápolit a
uteklo od tohoto zápasu k infantilnímu, přesněji skatofilnímu podvolení se nevědomí, k plné
identifikaci s ním. Proto nacismus nezná dobro, a zlo, neboť to jsou kategorie vědomí (přesněji
Superega), nikoli nevědomí, jímž se nacisté stali. Nacistický magismus, brilantně popsaný
Bergierem a Pauwelsem v Jitru kouzelníků, tak rozkrývá svou podstatu (infantilní), stejně jako ji
náhle a jasně rozkrývá nacistický sadismus – neboť nacismus je hnutím plně a čistě análním,
nacismus bez „sadistických excesů“ koncentračního tábora nemůže existovat. Koncentrák
samotný je jen metaforou osvícenské efektivity, ale nacismus do něj nutně přidává infantilní
sadistickou hru – Piere Paolo Pasolini se nám právě to snažil sdělit ve svém kontroverzním filmu
Saló aneb 120 dní Sodomy.
ABU GRAIBH
Hovno se v lidské kultuře pochopitelně prosazuje především jako vulgarismus, který se
nutkavě, díky svému hlubokému významu, tlačí do naší řeči. I tento článek si snad přečte více
lidí než mé předchozí články právě jen díky tomu, že je o hovně. Přesto tabuizace přímého
pojmenování lidského výkalu není vůbec univerzálníma zákonitým jevem. Slavný dánský
lingvista Louis Hjelmslev napsal: „Nejznámějším příkladem tabu je fakt, že se považuje za
nevhodné nazývat jevy týkající se pohlavního života nebo zažívacího procesu jejich jménem.
Toto tabu není, jak by se snad mohlo myslit, obecně lidské. Je vázáno na určitá společenství a v
mnohých společenstvích mimo současnou Evropu je nenacházíme. Ve starověkém Řecku bylo
neznámé.“ Takové zjištění je pochopitelně obrovskou výzvou pro každého psychoanalytika. Je
zjevné, že naše kultura na sebe prozrazuje ve své řeči a jejích tabuismech kód své kolektivní
neurózy. Ano, jsme civilizací bytostně anální, nacismus to na nás křičel, komunismus se z
tohoto prokletí nedokázal vymanit. Jsme civilizací zakletou do moci a násilí, submisivnědominantních
vztahů (proto máme stále kapitalismus, nikoli kvůli lidské „přirozenosti“). Čím
nepřípustnější je vyslovit slovo hovno v našich televizních zprávách, tím častěji se v nich
budeme muset dívat na mučení a šikanu v Abu Graibh a jiné euroamerické zábavy. Slovní fetiš
„freedom“ v každé druhé Bushově větě tuto sadomasochistickou podstatu naší kultury nemůže
zažehnat.
Je pozoruhodným výsledkem odporu, že se hovno stalo v řeči též synonymem prázdnoty.
Jde o zastření, že je zjevně artefaktem k prázdnotě zcela inverzním. Až budete tedy sledovat
nebo číst nějaký „neotřelý pohled na naši současnost“ a budete mít tendenci konstatovat, že
„je to o hovně“, pamatujte, že hovnu velmi křivdíte. Kdyby to opravdu bylo o hovně, mohli
bychom si my i autor gratulovat.
[85]