psychoanalýza a - Nyx

12] Úvod do teorie hrdiny
Archetyp Hrdiny je v naší kultuře (a americké třeba mnohem více než evropské) zcela klíčový.
Tuto klíčovost vnímal Carl Gustav Jung jako tragické přecenění. Rozuměl mu jako rituální pýše
toužící vyvolat hněv bohů, nevědomě toužící po trestu a kata strofě (která k osudu hrdiny
patří). Celá západní civilizace trpí chronickou potřebou katastrof, kterých je přitom tak zoufale
málo, neboť příroda jen pomalu nabírá sílu v zápase s lidským nádorem, motory letadel fungují
až podezřele spolehlivě a tolik vzývaní globální teroristé jsou buď naprosto neschopní, nebo
vymyšlení. Celý žánr katastrofického filmu není výrazem kolektivního strachu z katastrofy, ale
zoufalé kolektivní touhy po ní.
SNĚŽKA VERSUS OBI-WAN KENOBI
Potřebujeme být ztrestáni, neboť jsme v zajetí Hrdiny. Jsme ochotni obětovat stovky
živočišných druhů, ozonovou vrstvu vzduch našich měst, a to vše jen proto, aby nám přísná
Nebesa konečně stvrdila, že jsme Hrdiny. Musíme něco vědět o Hrdinovi, je to jediná šance,
abychom se z prokletí hrdinství vyvlékli. Hlavní hrdina velkého novodobého mýtu Luke
Skywalker nakonec pochopil, že Darth Vader je jeho otec a že jedinou šancí, jak rozbít osud
Hrdiny, je strhnout masku mýtu a zahlédnout zranitelnou lidskou tvář pod ní. Tehdy se Darth
Vader stal znovu rytířem Jedi a přišel se podívat v přiznané podobě Lukovy vnitřní projekce na
velkou oslavu zachránění Vesmíru spolu s Yodou a Obi-Wanem Kenobim. Neboť ti tři v jednotě
zasvětili Hrdinu, neboť mužství je koneckonců shrnuto do tří archetypů: Mudrce, Otce a Rytíře.
Byla to veliká oslava, neboť onoho dne byl muž hotov, a když je muž hotov, je zachráněn celý
Vesmír, neboť Vesmír je zachráněn pokaždé, když je duše kohokoli spasena, a je ohrožen
pokaždé, když duše kohokoli ztratí cestu, když nedokáže opustit osud Hrdiny a zapeče se v
něm – a nemusí to taková duše dotáhnout ani na amerického prezidenta.
Autorem Star Wars byl bohem seslaný, či přesněji jungiánem Josephem Campbellem
ukovaný George Lukas. Napsal ten velký mýtus přesně na tělo velkému Dítěti – Americe. Ne
všichni hrdinové na našich obrazovkách mají tak zasvěcené demiurgy. A přitom je necháváme
být Obi-Wany našich dětí. Učíme naše děti vyjmenovaná slova, co je to logaritmus (byť, učíme
je opravdu, co to je), jaká je nejvyšší hora Čech, kde padl Přemysl Otakar II., ale formování
jejich duše ponecháváme reklamám a Hollywoodu. Máme pro naše děti tisíc odpovědí na
otázky, které jsme pro ně vymysleli a na něž se neptaly, ale nemáme žádné odpovědi na
otázky, na které se zeptat jednoho dne musejí. Máme jistě dobrý důvod, proč naše děti učíme
násobit a odmocňovat, neboť to zvícerozměrňuje jejich imaginaci, ale nemáme našim dětem
vůbec co říci o pomstě, vzpouře, agresi, uzlových bodech člověčenství. Vyrábíme tak technicky
zdatné bytosti navždy zakleté do svého dětství. Je nejvyšší čas říct si znovu pár základních věcí
o tom, jak vzniká muž. O tom, co Hrdina nemůže minout na své cestě. Ale hlavně o tom, jak se
Hrdina vyrábí k našemu vzrušení a koupení.
UFO-BILLY, GILGAMEŠ A KOKTAVÝ MOJŽÍŠ
Jung Hrdinu na základě studia mýtů různých kultur definoval epicky. K Hrdinově osudu patří na
počátku božský původ, většina mytických hrdinů božský původ skutečně má, což je symbol
toho, že nejde o vzpomínky na dávné reky, ale skutečné definice univerzálních všelidských
podstat a určeností. Je to však i symbol totální sebestřednosti dětství, z níž každý z nás vychází
a z níž se někteří nikdy nevymaní. Je to jistě i předobraz „neurotické romance“. Neurotické
romance si vytváříme všichni v dětství, každý z nás měl v jisté chvíli svého života jistotu: toto
nemohou být moji praví rodiče, s těmito lidmi já nesouvisím, můj úkol přesahuje nízkost, do níž
jsem byl uvrhnut, tímto utrpením jsem jen zkoušen a připravován na tajemný úkol, který mne
čeká. Krásně čitelné jsou takové romance nejen u Harryho Pottera či v pohádkách o
„nevlastních“ odstrkovaných Popelkách, ale zejména když překročí hranici neurózy a stanou se
konstitutivními rysy psychotického bludu. Místo dlouhého vysvětlování si stačí ocitovat
nádherné pasáže z životopisu kontaktéra s mimozemšťany Billy Meira (z pera jednoho jeho
apoštola):
„Prostřednictvím svých kontaktů s mimozemšťany, které poprvé zažil ve věku pouhých
pěti let, se sice hodně naučil, ale zároveň se stále více odlišoval od ostatních dětí svého věku a
stal se tak outsiderem a kverulantem nejen ve vesnici a ve škole, ale i ve vlastní rodině. Jen tak
si lze vysvětlit, proč všichni, kdykoli se stalo něco špatného, vždy sváděli vinu na něho. Místo,
aby se bránil proti těmto nespravedlivým obviněním, mlčel vždy jako hrob. Dalším důsledkem
pak bylo, že byl prohlášen za obtížně vychovatelného a byl poslán do různých výchovných
[63]