psychoanalýza a - Nyx

neuměle naznačují nebo se s nimi vůbec nezdržují.
JAK BRIDGET NOSILA NEOBLEČENÁ SALÁT
Mechanismus rozmachu média tehdy, když se mohlo stát pro středníkem se Stínem, se opakuje
vždy a stále znovu: noviny se staly masovým médiem teprve tehdy, když vznikl bulvár.
Zakladatel deníku Daily Mail, prvního opravdu masového deníku na světě, jehož náklad se
poprvé v dějinách na konci 19. století přiblížil milionu výtisků, lord Northcliffe, proslul heslem
„Dejte mi jednu vraždu denně“. Melvin DeFleur popsal počátky filmu slovy: „První diváci si
oblíbili hlavně naivní a lechtivé komedie nebo dokonce pornografie (v mezích doby), jako
krátký snímek Jak Bridget nosila neoblečená salát, které byly v arkádách, v nichž byly
kinetoscopy instalovány, přijímány s nadšením... Takové filmy jako Hrající si bobři nebo
Plachtění u Doveru vynesly méně peněz než krátký, ale vzrušující Břišní tanec nebo lechtivý Co
viděl čistič bot. Pokusy natočit vážnější nebo umělečtější snímek nebyly přijímány s nadšením...
Diváci si vybírali, za co zaplatí, a pod tímto zorným úhlem si producenti vybírali, co budou
natáčet.“
Nejvýmluvnějším příkladem jsou počítačové hry. Všechna doposud jmenovaná média, byť
sebevíc naturalisticky zobrazovala lidský Stín, činila příjemce jen jeho svědkem. Třebas
vzrušeným, ale svědkem. U doposud nejinteraktivnějšího média – pc her – se však role příjemce
mění. Možnost se se Stínem identifikovat, stát se Stínem, se otevřela naplno. Nedávno
zaplavily opěradla pražských laviček reklamní plakáty na novou počítačovou hru. Příjemci byli
osloveni otázkou: „Koho povedeš do bitvy“ A nabídnuty jim byly dvě alternativní armády, z
nichž si mohou vybrat: obligátní kladní hrdinové, anebo „síly zla“. Tím plakát prozradil i
posledním zpozdilcům to, co komunita „pařanů“ už od narození považuje za samozřejmost:
kvalitní hra nabídne možnost volby zahrát si i za stranu zla. Jsou však i hry, kde ani jiná než
strana zla není. Slavný Carmageddon, kde řidič automobilu sbírá body za masakrování chodců
a za sejmutí těhotné ženy získává bonus, je typem hry, která už nemá žádnou potřebu
schovávat agresi a rozkoš z násilí za boj dobra se zlem.
Jsme determinováni technologiemi, jsme determinováni médii, ale média a technologie
jsou determinováni Stínem. Média nastavují vzorce našeho myšlení, ale Stín nastavuje vzorce
médií. Stín je otrok, jehož vykořistěním médium expanduje a přebírá panování nad člověkem a
epochou, ale věčná dialektika pána a otroka nás učí, že za tuto službičku „pán“ svému „otroku“
zaplatí dříve či později vším: staví a ovládá svět nikoli jen skrze něj, ale především pro něj.
ODŘEZÁVÁNÍ ŽIVÉHO MASA, PEDOFILNÍ SADISTA A NAŠE VZRUŠENÍ
Násilí není tajným poselstvím médií. Samo médium je vždy násilí. Není nic směšnějšího než
lkaní nad počtem vražd na našich obrazovkách. Ovšem ještě mnohem trapnější je jalová
obhajoba „svobody projevu“ a „necenzury“ tváří v tvář zakletí světa do znaků. Médium svým
nevyhnutelným úpisem Stínu se vždy stává novým velikým epochálním zmatením, ošálením a
svedením ke zlu. Ale staří mudrci věděli, že to je funkce světa samotného. A že jediná cesta
vpřed je osvobození se od tohoto světa. Je třeba se osvobodit od televize i internetu, ale to
nelze zákazem krváků či porna. Jediné osvobození spočívá v poznání.
Antropologové objevili v 19. století podivuhodný beduínský rituál, který je svou
„barbarskostí“ uhranul. Beduíni jednou v roce svázali velblouda, zvíře, které pro ně tolik
znamenalo a tolik pro jejich přežití udělalo, zaživa z něj začali odřezávat kusy masa a ještě
chvějící se kusy velbloudího těla dychtivě hltali a zapíjeli je prýštící krví. Takřka tunové zvíře
umírající ve strašných bolestech bývalo spořádáno za několik desítek minut. V každé starověké
kultuře nějaký takový rituál nalezneme. Starořecké bakchanálie jsou asi nejznámějším
příkladem.
Děsivé Může být vůbec děsivé něco, co nepochází z nás samých Mohl by nás děsit
sadista, který se ukájí mučením dospívajících dívek, kdyby sadomasochismus a pedofilie
netvořily tajemným způsobem temnou základnu veškeré naší sexuality, na vyšší rovině pak
veškerých našich citů včetně náboženských Děsit nás může jen to, co je naší součástí, jen to,
co nás vzrušuje, jen to, co sídlí jako potencialita v našem nevědomí. Kdybychom byli opravdu
hluboce nevinní – tedy zhola neschopní vzrušení z toho sadistického výjevu, těžko by nás mohl
děsit. Jako hluboce nevinní bychom se na ten výjev dívali prostě jako na rituál termitů: trochu
zmatení, možná mírně pobavení. Teprve naše účast budí děs. Bakchanálie nejsou úchylkou
nemocných, tak jako jí není sadismus či homosexualita. Sadismus či homosexualita jsou
základními podobami naší sexuality, řekl Freud. Stejně tak rituální beduínská zběsilost je
základní podobou naší kreativity, naší lidskosti, neboť žádné zvíře není schopné takové
[33]