psychoanalýza a - Nyx

procvičit gilotinu. Komunismus Jistě, ale nejdříve je třeba doprodat embéčka. Lidská práva
Jistě, ale nejdříve je třeba ovládnout zdroje ropy...) Jeníček prostě zase blbne. Doslova
provokuje, vynucuje si, aby se něco stalo. A stane. Ta krásná eschatologická chaloupka má
totiž zvláštního obyvatele... Popravdě, Jeníček si možná myslí, že by v chaloupce měl žít
nejspíše nějaký táta s mámou. Možná náhradní rodiče, lepší než ti podivní z počátku (světa).
Nejspíše nějaký nekonečně milostivý Bůh-Otec. Když však Jeníček zneužívá ideál, ozve se
kupodivu ženský hlas. Ozývá se druhá, zamlčovaná postava úvodního dramatu: Příroda, Matka,
Planeta, Ekologie. Jeníček má ale jistou potřebu si s předpokládanou maminkou pohrávat (na
konci si prozradíme i freudovskou odpověď na to, proč vlastně). Chytrolín volá do komína
(symbol falické industriální kultury): to je jen větříček. Jenže kdosi vystoupí ze dveří chaloupky.
A my jsme v naprosto klíčové situaci celé pohádky: na prahu se objevuje ČARODĚJNICE.
POSTMODERNÍ MYŠLENKY VE VÝKRMNĚ
Žádná náhradní maminka to od prvního pohledu není. Je to zlá babizna, to je okamžitě jasné. A
uvězní Jeníčka s Mařenkou v chaloupce. Možná se v tomto vězení Jeníčkovi začaly honit. hlavou
různé myšlenky. Například ta, že celá chaloupka je od počátku pastí. Že celá naděje v dějinný
happyend byla nebezpečným omylem. Že od počátku si perníkovou představu konstruoval
proto, aby si konečně řekl o potrestání! (Svatý Jeníček to přece dobře věděl: před příchodem
božího království musí proběhnout pořádná apokalypsa – kataklyzma a odhalení pravdy
zároveň). Možná si Jeníček v tom vězení prožil svou postmodernu. Možná vzpomenul Junga,
který vnímal přeceňování archetypu Hrdiny zvláště v americké kultuře jako nevědomou prosbu
o ztrestání Nebesy. Všelijaká vytěsnění a chyby zkrátka Jeníčka s Mařenkou přivedly do
pořádné bryndy. V tomto momentě Jeníčkovi s Mařenkou dobře rozumíme, v tomto momentě
se stále nacházíme i my jako civilizace. Už víme, že celá vidina happyendu byl podvod či spíše
náš nešikovný omyl. Už víme, že něco je špatně. Ale zatím jsme stále ještě vykrmováni. Zatím
ještě rostou křivky Růstu, jak ten vykrmovací plán babizny nazývá Václav Bělohradský. Jak z
něho ven Pohádka leccos napoví. Ale předtím je třeba se zamyslet, kdo je to vlastně
čarodějnice.
ŽRANÍ A OHEŇ: CESTA I TREST
Baba Jaga jistě souvisí s ženstvím. Nejspíše je to jakási apokalyptická, temná tvář Přírody,
Země. Ale není od věci si všimnout, že je to bytost, jejímž domovem je naše představa o
dějinném ideálu. Je to jistá velepodstatná podoba Stínu, ďábla. Co o ní víme Chce člověka
pohltit, sežrat. Ale to by mohla čarodějnice udělat ve velké zkratce jako vlk s Karkulkou – ham a
je hotovo. Vypravěč nám však prozrazuje, že to čarodějnice chce udělat za dvou zvláštních
podmínek: vykrmení a upečení. Vykrmení dobře rozumíme. To je konzum, nesmyslná spotřeba,
přežrání se, jehož vyvrcholením je totální apatie. Jeníčka hnal do chaloupky hlad, žádostivost, a
teď mu Stín ukazuje, kam vede. Tím se otevírá tajemství upečení. Proč musí být Jeníček s
Mařenkou sežehnuti ohněm Jistě, je to ten původní oheň prométheovský. Jeníčka hnal do
chaloupky on, proto mu chce čarodějnice ukázat, jaké to je být spalován ohněm, jak chutná žár
tavby „těla“ v „ducha“, přírody v kulturu, jaké je to být pěkně globálně oteplen. Ano,
čarodějnice je Země, temná tvář Přírody, ale to nás nesmí zmást při závěrečném řešení. Jeníček
se nevysmekne tím, že zničí pro jistotu celou přírodu. Co však tedy znamená Jeníčkovo řešení
Klíč je v čarodějnici, v tom, že v čarodějnici nalézáme mocné freudovské zhuštění.
TROJJEDINOST BABIZNY
Je totiž zjevné, že čarodějnice není jen Příroda. Příroda je v ní přítomna její ženskostí. Proto v
chaloupce nečíhal zlý černokněžník, ale musela to být baba. Čarodějnice je však zároveň
Jeníčkův personální stín, který mu připomíná všechny jeho hříchy, tak jako vlk Karkulce. A tahle
čarodějnice má navíc ještě jednu identitu. Je to vládkyně perníkového světa. Světa barev a
dusící sladkosti. Je to síla v pozadí plánu růstu Růstu. Vládne produkcí. Všimněme si, že nenutí
Jeníčka s Mařenkou jíst! Nenacpe jim do jícnu trychtýře. Oni jedí sami! Musí přece něco jíst.
Každý má hlad. Ale jak to, že tak tloustnou Kdepak, to lidé sami se vykrmují. Lidé sami
potřebují stále více konzumovat. Copak jim to totiž čarodějnice dává Jen to jediné, co opravdu
umí: perník, drogu, nikoli to, co člověk musí jíst, ale po čem touží. Čarodějnice je bytost, jejíž
jméno ještě my sami neznáme. Je to Kapitál Vojensko-ekonomicko-politický komplex
Globalizace Tyhle pojmy použili velcí duchové v dějinách, když se pokoušeli čarodějnici z
perníkové chaloupky pojmenovat. Ale možná důležitější než její jméno je vědět, jak na ni.
[55]