Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

302VÍCH: Detektory kovÛ v archeologii: úhel pohledu …loga), je prvním krokem na cestě vedoucí k vzájemnému nepochopení, což v konečné fázi postihujenejvíce naše kulturní dědictví.Problém obrovských ztrát archeologických informací zapříčiněný nelegálním používáním detektorůkovů odborná archeologická veřejnost v naší zemi dlouho více méně ignorovala (pomineme-lipříležitostné zveřejňování nálezů touto činností zasažených: např. Waldhauser 1995; Frolík 2002;Smrž – Blažek 2002; Droberjar – Stolz 2005; pak poprvé teoreticky Vencl 2000; především však Křivánek– Kuna 2004; spíše okrajově, ale výstižně Klápště 2005) s výjimkou vzájemných nářků, kteréovšem, pokud je mi známo, dosud žádnou památku nezachránily. Velice pomalu se detektory začínajípoužívat v průběhu archeologické exkavace (ke škodolibé radosti detektorářů s úspěchem procházejícíchhaldy vykopané zeminy a oprávněně poukazujících na neprofesionalitu některých nově prováděnýchvýzkumů). Pokud nějaký archeolog vyrazil s detektorem do terénu, stával se dlouho černouovcí archeologické obce.Z hlediska ochrany archeologického dědictví by nejlepší jistě byl svět bez detektorů kovů, nicméněje zjevné, že se svět nemůže vrátit do doby před jejich objevem. Musíme tedy konstatovat, žeanulování informačních ztrát vznikajících všeobecným rozšířením detektorů není v budoucnostimožné. Stojíme tak před otázkou, jak v dané situaci minimalizovat s touto činností spojené mizenímnožství informací – ta pak zůstává úhelným kamenem dalších, níže uvedených úvah. Řešení problémuzjevně nebude jednoduché ani rychlé (o to více nutno litovat let nečinnosti). V zásadě vidímdvě roviny problému. Zdůrazňuji přitom, že jsem si plně vědom diskutability níže uvedených řádků.Nejde zde však o vyřešení, ale o otevření problému další diskusi, jejímž výsledkem, chceme-li situacizlepšit, musí být nějaký konsenzus.I. Detektory kovů a archeologovéDle mého soudu je nutné maximální využívání tohoto technického prostředku profesionálnímiarcheology podle jednoduché logiky – co nevyzdvihneme a v maximální míře nezdokumentujememy, vykopou dříve či později detektoráři. Přirozeně se tak nemůže dít živelnou formou, nýbrž podlejistých všeobecně závazných pravidel s cílem minimalizovat informační ztráty. Pochopitelně anitento přístup není samospasitelný, už jen s ohledem na počet archeologů, jejich pracovní vytíženost,časovou náročnost takovéhoto postupu i finanční náročnost konzervování získaných nálezů.Součástí pravidel by mohlo být:1. Nezbytnost používání detektoru kovů při exkavaci archeologických lokalit (přirozeně úměrnězkoumanému období).2. Používání detektorů v maximální možné šíři při povrchové prospekci na zemědělsky obdělávanéploše (v rámci ornice), přičemž bude každý artefakt zaměřen pomocí GPS, dále bude evidovánaznačka používaných přístrojů, nastavení používaného přístroje, příp. přesnost měření GPS, od věciby nebylo ani sledování délky pobytu na té které ploše apod. (což bude otázka dalšího vypracovánía propracování příslušné metodiky). Důvody vedoucí k takovému postoji jsou následující: a) kovovéartefakty v ornici podléhají samovolnému rozpadu; b) předmět je ohrožen zcizením v důsledku nelegálníčinnosti pomocí detektoru; c) v případě archeologického výzkumu jsou stejně všechny artefaktyodvezeny spolu s ornicí (první pokusy autora s využitím detektoru při sběrech ukazují, že množstvímetalických předmětů rozptýlených v ornici především na místech sídlišť je větší, než jsme vůbecpředpokládali). Omezit tuto činnost pouze na lokality bezprostředně ohrožené zničením, např. zástavbou(detektorový průzkum by se tak vlastně stal prvním krokem vlastního záchranného výzkumu)není s ohledem na časovou, technickou, personální aj. náročnost záchranného archeologického výzkumurealistické, navíc neřeší diskutovanou nelegální činnost detektory prováděnou (nemluvě o omezenostijednorázového použití detektoru).3. Otázkou zůstává používání detektorů v situacích, kdy nelze vyloučit zásah do intaktní archeologickésituace, případně kde je takovýto zásah do původní situace vysoce pravděpodobný. Zde budenezbytné situaci posuzovat případ od případu. Vzhledem k všeobecné ohroženosti hmotných kovovýchpramenů považuji i v tomto případě používání detektorů za nevyhnutelné, přirozeně s maximálnímožnou mírou dokumentace, v podstatě v režimu záchranného archeologického výzkumu, ať již