Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVIII–2006 369Nejprve v pozn. 2 jen stručně vypočítává četnou literaturu, roztříděnou do skupin podle povahy prací(seriace opaskových garnitur, analýzy jednotlivých lokalit a šířeji pojaté studie). Následně zmiňujevýsledky přelomových prací badatelů (I. Kovrig, E. Garam, F. Daim, P. Stadler, J. Zábojník), kteřímají hlavní zásluhy na současném stavu poznání. I zde je vidět, že E. Breuer vše pečlivě promýšlí– např. trefně upozorňuje na zřídka zdůrazňovanou skutečnost, že Daimova fáze SPA IIIb bylav Leobersdorfu primárně definována nikoliv specifickými typy opaskových kování (jako ostatní fáze),ale úpadkem kladení milodarů do hrobů, jinými slovy pro tuto fázi mají být typické spíše chudéhroby s malým počtem chronologicky nevýrazných nálezů. Podle něho je takto vyčleněnou fázisnad oprávněné používat v rámci chronologie jedné lokality či mikroregionu, ale nelze ji aplikovatna vývoj avarských pohřebišť jako celku. Navíc jde o dobrou ukázku, jak znalost historických pramenůovlivňují i tak zdánlivě „objektivní“ postupy, jako je relativní chronologie: kdyby totiž nebylyznámy žádné písemné zprávy o zániku kaganátu v důsledku tažení Karla Velikého, možná byF. Daim žádnou fázi SPA IIIb nevyčlenil a chudé hroby na okraji leobersdorfského pohřebiště byprostě připsal lidem z nižších sociálních skupin. O to podivněji pak působí, že s touto fází počítáiP. Stadler ve svých seriacích. Naopak J. Zábojník (1991) již definuje svůj závěrečný stupeň SS IVstandardním způsobem, tzn. na základě společného výskytu specifických typů opaskových kování;při rozboru horizontální stratigrafie v Komárně-Loděnici a v Šebastovcích sice také identifikovalskupiny hrobů s chudou výbavou, které označuje jako „SS IVa“, ale neinterpretuje je explicitně jakoprojev samostatné chronologické fáze (Zábojník 1995, Abb. 7, 8).Poté se autor věnuje již samotné lokalitě Üllő I (s. 20–34). Toto pohřebiště prozkoumali N. FettichaT.Horváth v letech 1931 a 1932, druhý z badatelů také v roce 1935 publikoval jeho katalog. AčkolivE. Breuer ve své diplomové práci (soudě podle jejího rozsahu) musel provést velmi podrobný rozborlokality, do hodnocené publikace se z něj dostala jen krátká, značně obecná pasáž. K ní se vztahujevětší počet plánků pohřebiště (obr. 81–101), na nichž autor vymapoval rozšíření různých typůpředmětů v lokalitě, ale tyto obrázky v textu nijak nekomentuje, ani na ně neodkazuje. Největší částkapitoly věnoval typologii hmotné kultury z Üllő I, kdy shromáždil funkční druhy mužských opaskovýchkování (např. přezky, hlavní nákončí, vrtulovitá kování apod.) a v rámci každého pak rozlišil jednotlivétypy a varianty, které označil číslicemi, event. písmeny, např. „typ 2“, „typ 4, A“ apod. K tétoobrazově vyjádřené typologii připojil stručné verbální popisy jednotlivých typů. Stejným způsobemvypracoval typologii předmětů z ženských hrobů (náušnice, agrafy, přesleny, korály apod.) a připojilk nim i keramiku. Bohužel celá tato typologie našla v práci minimální uplatnění, autor ji využil jenv tzv. „konkordačním“ seznamu na konci práce (s. 136–137), kde u každého ze svých typů uvádí ekvivalentníoznačení od J. Zábojníka, P. Stadlera, Z. Čilinské a jiných badatelů. Další – a poslední – příležitostík použití této typologie se staly dvě kombinační tabulky, v nichž zachytil složení inventáře26 mužských (obr. 17) a 24 ženských hrobů (obr. 18) z Üllő I, které se z celkového počtu 271 hrobůvlokalitě hodily pro podrobnější vyhodnocení. Pokud odhlédneme od chronologicky necitlivých druhůpředmětů (železná přezka, nůž apod.), tvoří obsah obou kombinačních tabulek poměrně slušnoudiagonálu, která vyjadřuje vývoj hmotné kultury v čase. Oba soubory byly samozřejmě příliš maléna nějaké širší závěry, proto je autor rozšířil o vybrané hrobové celky z okolních pohřebišť zmíněnýchvýše. Tak vznikla kombinační tabulka se 74 mužskými hroby (nikoliv 71, jak uvádí na s. 35)atabulka s 56 ženskými hroby ze severního Alföldu. Zvláště první z nich (obr. 19), obsahující jenopasková kování, se stala podkladem pro celou další práci, a proto je nutné se u ní zastavit blíže.Jako obvykle v řádcích figurují hroby a ve sloupcích typy předmětů; hrobové celky opět vytvářejídiagonálu složenou z několika kumulací (ty vytvářejí na diagonále jakési „schody“), přičemž každákumulace je tvořena opaskovými garniturami s navzájem podobným složením. Autor v diagonálegraficky zvýraznil vůdčí typy nákončí, jejichž vznik vždy oznamuje nástup nového horizontu.U nich i u ostatních typů kování dále různými značkami rozlišil, zda jsou zhotoveny z tenkého lisovanéhoplechu, tlustšího plechu, nebo z litého bronzu. Celá tabulka tak působí na první pohled velmipřesvědčivě, je jednoduchá a přehledná. Jistě je také v zásadě správná, neboť potvrzuje kontinuálnívývoj opaskových kování od časně avarských z hladkého plechu až po pozdní garnitury zdobené rytouvýzdobou na puncovaném pozadí. Bohužel je i tento rozšířený soubor poměrně nepočetný, a tudíž