Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVIII–2006 367borů zpravidla 5 litých koncentrických kruhů sestupného průměru, nalézaných v depotech fázeHa B2-3, jako předmincovního platidla, s tím, že neexistuje korelace mezi jejich průměry a hmotnostmi;přimlouvá se spíše za jejich neprofánní význam (s. 228). Nejsem si jistý, zda je tento názorpodložen exaktním měřením a vážením, sám o takové prověrce nevím. Ponechal bych opět tutootázku ještě raději otevřenou.Sestava „picích servisů“, tj. plechových nebo keramických konzumačních nádob, uplatněná přijejich ukládání do země, by zajisté mohla silně ovlivnit naše závěry o poslání takových obětin; většinouo tom však mnoho nevíme. Buď jak buď, tyto „servisy“ nepochybně souvisely s rituálními hostinami,přísežnými rituály, libacemi apod., takže o jejich neprofánním charakteru asi nebude pochyb;doklady „uklizení“ použitých „servisů“ do odpadních jam, pojímané jako opatření proti jejich znesvěcení(profanaci), kultovní interpretaci konvenují. To konečně platí i pro depot ze Služína, zcela jistěnefunerální celek ze sídlištní jámy, uložený v keramické nádobě, přikryté částí amforky s „dušníkem“– symbolem „smrti“ obětovaných předmětů – ve dně.Nesmírně významné téma otevřel M. Salaš v souvislosti s ritualizací metalurgie, k níž sám získalřadu dokladů na Cezavách u Blučiny. Tamní série obsahově skromných obětních depotů spolus doklady krvavých obětí na této „posvátné hoře“ jej přivedly ke srovnávání s poměry ve starověku,kde je spojení metalurgie s kultem prokázáno mimo jakékoli pochybnosti. Metalurgické dílnyse tam nacházely v přímé souvislosti s chrámy, byly pod ochranou bohů a kněží a v jejich okolí sekoncentrovala početná kovová depozita, ukládaná celými generacemi výrobců. M. Salaš uvádí takovousvatyni s koncentrovaným výskytem depotů, zasvěcenou bohyni Démétře, ze sicilské Gelyještě ze 6. stol. př. n. l. Tavicí pec chápali v antice jako umělou dělohu, v níž se rodí nová hmota,což – jak uvedl již M. Eliade – často vyžadovalo krvavou, zvířecí i lidskou oběť. Metalurgové bylipokládáni za kouzelníky, mágy, měli svého boha – Héfaista, který byl dokonce i porodník! „Synchronnísakrální aktivity“ (kombinace rituální metalurgie a krvavých obětí) přivedly M. Salaše jiždříve k formulaci statutu „posvátných hor“ (Bergheiligtümer v německé literatuře), jejichž příklady(Kotouč u Štramberka, Hradisko u Kroměříže, Skalka u Velimi, Plešivec u Příbrami, Pustý hraduZvolena, Tovaš u obce Gemer aj.) uvádí na s. 230. Tuto velmi pravděpodobnou, řekl bych vlastnějiž prokázanou hypotézu, opírá o existenci svatyní na vrcholcích antických posvátných hor. Dnes seostatně o pravěkých posvátných „memoriích“ píše čím dále častěji (srov. článek Z. Smrže a J. Blažka,AR 54 2002, 791–812).Vzávěrečné kapitole, orientované především na prokázání neprofánní funkce většiny bronzových(i keramických) depozit, přinesl nebo připomenul autor ještě řadu dalších zajímavých postřehů. Rozebíratje již nebudu, pouze znovu zdůrazním, že zejména tato kapitola stojí za prostudování; tvoříprehistoricko-archeoreligionistický výstup širokého dopadu do řady humanitních oborů.Již jen pro úplnost se zmíním o připojeném obsáhlém seznamu depotologické a jiné použité literatury(s. 479–499), představující víc než dostatečný zdroj studia dané problematiky a dokumentujícíteoretické zázemí celé práce.Závěrem již nechci opakovat všechna pozitiva recenzované práce Milana Salaše, která jsemvtextu průběžně uvedl. Osobně mne příjemně překvapil způsob, jakým dovedl skloubit tradicionalistickouheuristickou a dokumentační preciznost se soudobými technikami počítačové analýzya jak dokázal výsledků této analýzy využít v závěrečném výstupu. Viděno z nadhledu: jde jednoznačněo dílo stěžejní, patřící ke „zlatému fondu“ české prehistorické bibliografie. Vyzvednout jetřeba rovněž jeho kultivovanou jazykovou a stylistickou stránku i celkovou vkusnou grafickouúpravu obou svazků. Milan Salaš je znám zálibou v používání cizích slov, která někdy působí v českémtextu poněkud rušivě, na druhé straně ale přispívají k internacionalizaci odborné literatury.Přiznávám se však, že v díle, které jsem si s velkým zájmem pročetl, mi internacionalizovaná slovaa slovní spojení vůbec nevadila.V. Podborský