Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVIII–2006 391vitými poháry a kultury lužických popelnicovýchpolí. Vzorky z objektů datovaných pomocí keramickéhomateriálu umožnily porovnání těchto dvouobdobí z pohledu archeobotaniky. Výjimečné jsounálezy zbytků lnu a máku v objektech předbolerázskéhohorizontu: jedná se o jedny z nejstarších dokladůtěchto plodin u nás.Základem článku M. Béma (126–172) je katalog29 pravěkých nadzemních staveb kůlové konstrukcenebo kůlové konstrukce se základovýmižlaby z polykulturní lokality Horní Lán v Olomouci-Slavoníně.Nejstarší jsou stavby z období kulturys vypíchanou keramikou, které tvoří ve Slavoníněnejvětší koncentraci těchto objektů na Moravě,nejmladší patří středodunajské mohylové kultuře.Problémem zůstává časové zařazení jednotlivýchkůlových staveb, jež je založeno především na nálezechkeramiky a horizontální stratigrafii. Autor sena základě poznatků získaných v lokalitě věnujetaké otázce konstrukce domů středodunajské mohylovékultury, kde hodnotí možné funkce jednotlivýchdruhů kůlových jam.Řadu kratších článků otevírá předběžná zprávaV. Vránové (173–184) informující o nálezu 7 žárovýchhrobů ze starší fáze kultury lužických popelnicovýchpolí v Břuchotíně. Do následující pravěkéepochy patří objekty zmiňované A. Tajerem v příspěvku„Sídlištní objekt slezské kultury z Hněvotína“(185–198). Především z výplně hliníku pocházívelké množství oboustranně tuhovaných okrajů čihorních části nádob; tento výzdobný prvek býváněkdy považován za jižní vliv.Na parcelách rodinných domků v Olomouci--Neředíně v trati Mýlina (199–205) zachytil F. Šrámeksídlištní objekty kultury se zvoncovitými poháry,z lužické a slezské fáze lužické kultury a časnělaténskou zemnici. Z mladší doby římské pocházelapolozemnice a dvoukomorová pec, z níž se dochovalnejen rošt, ale také část klenby. Z výplně předpecníjámy byla získána římská bronzová minceAntoninianus císaře Claudia Gothica (268–270),která potvrzuje chronologické zařazení objektu do2. pol. 3. století, odvozené z rozboru keramiky jiříkovickéhotypu z výplně nad roštem. Ve stejné lokalitěbylo prozkoumáno také germánské sídlištěz mladší až pozdní doby římské se dvěma hroby,jimiž se ve své stati zabývá M. Kalábek (206–216).Ve starším, žárovém hrobě se kromě obligátní urnys popelem nacházel skleněný korálek, koňské kostiavětší množství mazanice. Mladší, kostrový hrobobsahoval železnou přezku a prsten.„Výsledky archeologického výzkumu na Masarykověnáměstí v Jeseníku“ předkládá J. Vrána(217–229). Při výměně potrubí byly dokumentoványřezy výkopů, jež z velké části tvořily recentnívrstvy; pouze na několika místech se podařilo zachytitvrcholně středověké a novověké souvrství.V materiálu, získaném vzorkováním vrstev, převažovalynovověké střepy, vrcholně středověké(14.–15. stol.) byly méně časté. Vrstvy, které obsahovalymazanici a uhlíky, vedou autora k úvazeoexistenci dřevohlinitých staveb zasahujících ještěna přelomu středověku a novověku do plochydnešního náměstí. Zůstává otázkou, zda lze dojítktakovým závěrům na základě několika tenkých,prostorově úzce omezených vrstev.Svazek uzavírá B. Kubíčková (230–236) popisemkonzervace výbavy (kostěného hřebene, bronzovýcha železných předmětů, skleněných korálků)znevykradeného hrobu z Vrchoslavic z doby kolempol. 5. století.Oproti předešlé se v nové Ročence ACO objevilovíce rozsáhlejších tematických statí, které snadpostupem času začnou nad krátkými předběžnýmizprávami převažovat nejenom počtem stran.Barbara MarethováDirk Scheidemantel – Thorsten Schifer: WaldenburgerSteinzeug: Archäologie und Naturwissenschaften.Veröffentlichungen des Landesamtesfür Archäologie mit Landesmuseum fürVorgeschichte 44. Dresden 2005. 358 str.Kamenina německé provenience patřila v předmodernímobdobí k žádanému zboží, jehož dobováhodnota se pohybovala v širokém rozpětí od kategorie„tuctové“ komodity k výjimečným a jistěi drahým kusům. Distribuce kameninových nádobmnohdy výrazně přesahovala regionální tržní okruhya nabývala nemalého významu i v mezinárodnímobchodě. Pozornost poutají nejen vzdálenosti místs nálezy importů od produkčních center, které nezřídkadosahují stovky kilometrů, ale i ohromnémnožství výrobků vyvezených za hranice německýchzemí. Produkci kameniny, vždy omezenou narelativně malý počet lokalit, determinovala kroměsporadického výskytu vhodných surovinovýchzdrojů i úroveň technologických postupů osvojenýchřemeslníky v jednotlivých výrobních centrech.Určující bylo dosažení požadovaného stupně výpalu,který zajistil neprůlinčitost (slinutí) střepu.Přestože se studiu kameniny věnovalo již mnohoarcheologů, etnografů či uměleckých historiků,neopravňuje ani obsáhlý výčet literatury k tvrzení,že to podstatné o její výrobě a distribuci již bylodávno publikováno. Předložená monografie, v nížse podařilo s úspěchem provázat pečlivou heuristickoupráci archeologa (D. Scheidemantl) s výsledky