Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

240KRÁâMAROVÁ –BRUCHOVÁ –âERN¯ –BRDIâKA: Podíl „paleolitick˘ch“ …Diverzita MSYPři sledování genetické MSY variability byla pozorována výrazná závislost na geograficképoloze (Rosser et al. 2000; Semino et al. 2000; Underhill et al. 2001). Za jednu z příčintéto korelace je považován fenomén patrilokality, tedy skutečnost, že muži zůstávali posňatku většinou v místě svého rodiště, zatímco ženy své muže následovaly a své primárníbydliště opouštěly častěji. Studie poukazují dokonce až na osmkrát vyšší migraci ženv porovnání s migrací mužů (Seielstad et al. 1998). Jelikož distribuce mtDNA haplotypůnevykazuje tak úzkou korelaci se zeměpisnou polohou, jsou MSY polymorfismy vhodnějšímnástrojem pro studium problematiky populačního původu, sledování vzájemné příbuznostijednotlivých populací a mapování jejich migračních tras.V současné době je v rámci MSY dobře charakterizováno více než 200 bialelickýchpolymorfismů (SNPs, krátkých inzercí a delecí). Jejich stále narůstající počet vyústilv nutnost vymezit jejich vzájemné fylogenetické vztahy a vytvořit vhodné názvosloví prohaploskupiny definované příslušnou skladbou polymorfismů. V roce 2002 byl na základěpředchozích výsledků (Underhill et al. 2000; Semino et al. 2000; Hammer et al. 2001)sestaven dostatečně robustní fylogenetický strom MSY polymorfismů (tzv. YCC stromz Y Chromosome Consortium), odrážející jejich vzájemné vazby (viz internetové odkazy).Zároveň byl vytvořen nový nomenklaturní systém MSY haploskupin, který je natolik flexibilní,aby umožnil pozdější úpravy požadované v důsledku eventuální detekce novýchevolučně/fylogeneticky důležitých polymorfismů.Původní (tzv. ancestrální) haplotypy byly určeny na základě mezidruhových srovnávacíchstudií, resp. porovnáním příslušné Y-specifické sekvence s homologními sekvencemiv genomu šimpanze, gorily a orangutana (Underhill et al. 2000; Hammer et al. 2001).V současné době je fylogenetický strom lidských Y chromozomů sestaven z 18 základníchhaploskupin, které jsou označeny velkými písmeny v abecedním pořadí od A po R. Tytovelké haploskupiny postihují nejvýznamnější body větvení uvnitř YCC stromu a jsou postačujícípro orientační zařazení příslušného Y chromozomu. Pro detailnější členění uvnitřzákladních haploskupin se dnes používá (podobně jako v případě mtDNA) kombinace čísela malých písmen.Pro vyjasnění problematiky týkající se biologického původu české populace (v mužskélinii) byl pozorován výskyt a diverzita haploskupin Y chromozomu.Materiál a metodyNa území jižní poloviny České republiky bylo vybráno šest lokalit, které se nacházejí na49. rovnoběžce severní zeměpisné šířky. Od západu na východ jsou řazeny následovně:Klatovy, Písek, Jindřichův Hradec, Třebíč, Vyškov a Vsetín, přičemž jednotlivé lokalityjsou od sebe vzdáleny v průměru 70 km. První tři z vybraných měst leží v Čechách, dalšítři na Moravě. Obce byly vybrány tak, aby bylo dodrženo pravidlo místně usedlého obyvatelstva.Proto byly vynechány pohraniční oblasti na severu, západě a východě, tzv. Sudety.Do souboru bylo zařazeno celkem 180 nepříbuzných mužů, kteří se v příslušném regionunarodili. Z každé vybrané lokality bylo testováno vždy 30 vzorků. Krevní vzorky byly