Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

384Nové publikacekostela, a zejména řada mladších zásahů na přelom14. a 15. století.Vzhledem k omezeným prostředkům nemohlybýt ani prozkoumány všechny rozpoznané hrobovéjámy v rámci plochy XV. Za přímé účasti antropologabylo prozkoumáno pouze šest pohřbů dospělých,z toho dva v rakvích. Severně kostela byloodkryto pět mělce uložených (20–30 cm) dětskýchpohřbů stupně infans I. Zřejmě jde o fragment téčásti hřbitova, kde se hroby nejmladších členů zdejšípopulace soustřeďovaly. Tato zvyklost odráželavysokou dětskou úmrtnost postihující nejvíce jedincev nejútlejším věku.Součástí publikace je také komplexní vyhodnocenínálezů. Kromě již zmíněné keramiky a zvonovinyje třeba vyzdvihnout velmi podrobně představenéčásti zbroje ze 14. století, a to železné šupinyz rukavice z prostoru panského sídla, jakož i 50 destičekz brigantiny z téhož materiálu z bezprostředníhookolí kostela, v jámě patrně mladší než kostelnívěž. Pozornost si zaslouží také kování knihy z prostorudruhého sídla v ploše V. V práci bohužel postrádámevyhodnocení případných paleobotanickýcha osteologických nálezů, snad v důsledkunedostatku potřebných prostředků.Recenzovaná monografie St. Hesse patří až namalou pozornost věnovanou environmentální problematicenepochybně ke kvalitním, pečlivě a vyváženěvypracovaným dílům. Seznámila odbornouveřejnost nejen s výsledky jednoho víceletého výzkumu,ale nezanedbatelně promluví i do teorie„drobných“ panských sídel.Rudolf ProcházkaR. L. Lyman: Vertebrate taphonomy. CambridgeUniversity Press, Cambridge 1994. ISBN0-521-45840-4. 524 str.Publikace vyšla poprvé v roce 1994 v sérii CambridgeManuals in Archaeology jako příručka proarcheology, archeozoology, paleontology a dalšíspecialisty. O její oblíbenosti svědčí to, že byla od tédoby vydána znovu třikrát. Tafonomie, zabývajícíse osudy živočišných i lidských těl od smrti jedincepo nalezení a analyzování jejich ostatků, je v archeologiinezbytnou součástí uvažování. Přesto je v našichzemích mnohdy opomíjena. Protože tafonomiestuduje deformace a redukce (tj. zkreslení), ke kterýmu ostatků dochází v průběhu predepozičníchi postdepozičních procesů, pomáhá nám odhalit původnístav. Nutnost zabývání se a pochopení tafonomickýchprocesů na různých úrovních mě vedek podrobnějšímu popisu jednotlivých tafonomickýchstupňů tak, jak je kniha nabízí. Přestože sev archeologii pro tafonomické změny běžně používápojem archeologické transformace, budu používatstejně jako autor knihy pojem tafonomie.Přestože obor tafonomie není omezen pouze naobratlovce, zaměřil se autor na tu skupinu živočichů,která se v archeologických nálezech objevuje nejčastěji,tj. na zvířata mající kosti (obratlovci), speciálněna savce. Nevychází pouze z teoretickýchrozborů, ale především z praxe (z analýz konkrétnícharcheologických nálezů, z etnografických pozorovánía z experimentálních studií). Řadu těchtoanalýz Lyman také čtenářům zprostředkovává stručnýmpopisem, zařazením do širšího rámce a zhodnocením.Autor použil k sepsání své knihy celkemasi 850 publikací, což představuje patrně kompletnísouhrn všeho základního, co se na poli tafonomickéhovýzkumu odehrálo. Tafonomický výzkum (aťuž jako součást rozborů archeozoologického materiálu,nebo jako specializované tafonomické studie)nadále v současnosti pokračuje, jak potvrzují novépráce, jež do Lymanovy knihy již zařazeny nebyly.V první a druhé kapitole se autor zabývá tím, coto tafonomie je, a historií tafonomického výzkumu.Studiem tafonomických procesů se prvně zabývalipaleontologové, posléze si jich začali všímat archeozoologové.Zatímco u paleontologů bylo v centruzájmu zjistit původní složení souboru za účelempaleoenvironmetnálních rekonstrukcí (rekonstrukceklimatu, vegetačního pokryvu) a zjištění různýchekologických a etologických aspektů zvířat, archeozoologovése soustředili hlavně na využití zvířatčlověkem (především potravním), který byl jednímze zásadních tafonomických činitelů v rámci archeologickýchnálezů. Popisovaná publikace je zaměřenavíce na archeologické (archeozoologické) nálezy,což je dáno celkovým zaměřením autora. Každý nálezmá svou individuální tafonomickou historii, v jejímžrámci na kosti v průběhu tafonomického procesupůsobily tafonomické činitele (př. člověk, psi,podnebí, kyselost sedimentu atd.) se specifickýmtafonomickým efektem (výsledkem). Výsledný souborfosilních ostatků pohřbený a nalezený na jednommístě se nazývá tafocenóza (zatímco thanatocenózaje soubor organismů zemřelých v určitém čase nastejném místě a biocenóza je soubor živých organismůžijících v jednom prostoru a čase). Cíle studiatafonomie jsou v podstatě dva: (1) zjistit, k jakvelkému zkreslení v kvantifikacích mohlo dojít,abychom mohli odhalit původní stav, (2) studiumjednotlivých tafonomických procesů jako vlastníobjekt zájmu.Historie tafonomie spadá již do první pol.19. století. První velká kniha o tafonomii ale vyšlaaž roku 1927 z pera J. Weigelta. Ten používá pojem