262Lokalita leží na strategickém místě přibližně ve středu Moravy, obklopena úrodnou nížinouHané v blízkosti trasy tzv. jantarové stezky. V jejím zázemí, v okruhu do ca 15 km,se nacházejí poměrně početná laténská sídliště (téměř 100 lokalit); z řady z nich evidujemei nálezy shodného charakteru jako v Němčicích. Lokalita je vzdálena 38 km vzdušnou čarouna západ od oppida Hostýn, kontrolujícího vstup do tzv. Moravské brány, a 26 km najihovýchod od oppida Staré Hradisko. Od tohoto významného výrobního a obchodníhostřediska se však výrazně odlišuje jak časově, tak převládajícími dálkovými kontaktyavazbami s jinými oblastmi.Pro časové zařazení lokality je nejdůležitější kolekce 120 zlomků spon, z toho většinoubronzových; malý počet železných exemplářů je nepochybně důsledkem způsobu sběru.První skupinu tvoří spony stupně LT B2, z nichž dvě mají plastické vývalky na lučíku(obr. 1: 1); jedna z nich má přesné analogie z moravského Předmostí (Meduna 1962, 134,obr. 25: 2) a ze Šoproně (Hunyady 1944, 76, Taf. XX: 10). Ke sponám této skupiny náležíi kuličky z patek, zhusta plasticky zdobené (obr. 1: 2, 4–5), které jsou časté zvláště v prostoruKarpatské kotliny. Stejný původ lze předpokládat u zlomku bronzové spony s lučíkems cikcak výzdobou (obr. 1: 6), s obdobou z Velem St. Vidu (Guillaumet 1987, 21,fig. 4: D); rýhování hraněného lučíku se nachází i u skupiny spon malých tvarů s vnitřníovinutou tětivou (Bujna 2003, 59, obr. 26: Ab) ze stupně LT C1. Starší výskyt takto zdobenýchlučíků již ve stupni LT B2 dokládá ovšem i mladá duchcovská spona z pohřebištěSzomód z hrobu 4 (Horváth – Kelemen – Uzsoki – Vádácz 1987, 232, pl. III: 6). Jeden zlomeknáleží bronzové sponě s osmičkovitým vinutím na lučíku (obr. 1: 3). Tato spona v rámciskupiny B1 podle K. Peschela (1972, 22) patří k dosud řídké variantě spon s vinutím 3+3a bez ovinutí lučíku, které dosud mohu uvést pouze z Ciumeşti (Zirra 1967, 58, fig. 28,pl. VII) a z hrobu 12 z Bodroghalomu (Hellebrandt 1999, 189, fig. 123, pl. LXVIII: 12, 13)datovaného do stupně LT C1. Nálezy z alpské oblasti z Dürrnbergu, Mechelu a Trenta(Irlinger 1995, 173, Taf. 73: 772; Lang 1998, Taf. 398: 10; Adam 1996, 123, 124, tav. IV:105) ukazují ovšem, že spony se zdobeným lučíkem mohou mít i volnou patku, a tedy býti starší. Nejpočetnější skupinou jsou spony mötschwilské (asi 60 %), které se považují zatypické pro stupeň LT C2 (obr. 1: 9–12). Z chronologického hlediska lze však upozornitna malé tvary, které mají patku zdobenou vroubkováním (obr. 1: 11) – stejné dvě sponyzMokronogu z hrobu 9 (Guštin 1977, Tab. 12) vystupují se sponou stupně LT C1, a protopovažuji za možné, že právě tyto malé tvary by i u nás mohly být starší. Dvě malé bronzovéspony náleží k litým sponám s profilovanou patkou a samostřílovým vinutím (obr. 1: 7–8),které patří k charakteristickému typu spon východního keltského okruhu. Členěním lučíkujsou příbuzné sponám typu Šmarjeta, vyskytujícím se ve Slovinsku a v západním Chorvatskuzvláště ve stupni LT C2 (srov. Guštin 1984, 333) a objevujícím se i na moravském území(Čižmář 2002, 214). Přesnější jejich analogie v litém provedení a s krátkým vinutímlze ovšem poměrně početně nalézt spíše v severnější maďarské oblasti, zvláště na VelemSt. Vidu (Miske 1908, 50–51, Taf. XL: 31, 32, 35, XLII: 46, 47, 51, 52, 53, 55, 56, 57, 58);jejich časová pozice není ovšem dosud upřesněna.Šperky jsou dále zastoupeny litými bronzovými náramky často s rytou výzdobou(obr. 2: 5, 7–9), nebo vzácněji náramky s filigránovou výzdobou (obr. 2: 10–11); ojedinělese vyskytl i zlomek filigránem zdobeného pečetítkového nákrčníku (obr. 2: 12). Nalezenybyly i náramky se zdobenými kuličkovitými nálitky a náramek s plasticky zdobenýmipuklicemi, tedy typy známé z pohřebišť konce stupně LT B2 a ze stupně LT C1. ZastouâiÏmáfi– Kolníková: Nûmãice – obchodní a industriální …
<strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> LVIII–<strong>2006</strong> 263Obr. 1. Němčice. Výběr nálezů z povrchových sběrů. Kresby obr. 1–9. A. Krechlerová. – Fig. 1. Němčice.Selected finds from surface artefact collection.peny jsou i železné náramky s plasticky zdobenými vývalky stupně LT C1 (viz Meduna1962, 109) a švartnové náramky, v jednom případě i mladou variantou s podélnými žebry(obr. 4: 3), obecně datovatelné do průběhu stupňů LT B2-C1.Zvláště rozsáhlá je kolekce asi 380 zlomků skleněných náramků, která představuje dosudnejvětší soubor na našem území a po Manchingu druhý největší vůbec. Nejvíce jsouzastoupeny kobaltově modré, ale řídce se vyskytly i zelené, žluté, fialové a bezbarvé exempláře.Ze starších typů stupně LT C1 jsou to především na Moravě běžné typy Haevernick 5a 14 (obr. 3: 8). Nalezl se ale také dosud řídký typ Haevernick 9 (obr. 3: 9), který byl známjiž ze starších nálezů z lokality (Meduna 1980, Taf. 105: 10), a dosud vzácný typ Haevernick15 (obr. 3: 7), vyskytující se hlavně opět v jihovýchodním a východním sousedstvímoravského území (Čižmář 2003, 44, Abb. 13). Nejvíce náramků však patří typům stupně