Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

374Nové publikaceTheune, C. 1995: Möglichkeiten und Grenzen der Seriation. Ein Diskussionbeitrag. Etnographisch-ArchäologischeZeitschrift 36, 323–341.Ungerman, Š. 2006: Tzv. předköttlašský horizont a počátky velkomoravského kostrového pohřbívání.Archaeologia historica 31, v tisku.Vida, T. 1999: Die awarenzeitliche Keramik I. (6.–7. Jh.). Varia Archaeologica Hungarica 8. Berlin – Budapest.Zábojník, J. 1991: Seriation von Gürtelbeschlaggarnituren aus dem Gebiet der Slowakei und Österreichs(Beitrag zur Chronologie der Zeit des awarischen Kaganats). In: Z. Čilinská ed., K problematikeosídlenia stredodunajskej oblasti vo včasnom stredoveku, Nitra, 219–321.— 1995: Soziale Problematik der Gräberfelder des nördlichen und nordwestlichen Randgebietes desawarischen Kaganats. Slovenská archeológia 43, 205–344.A. Heege Hrsg.: Einbeck – Negenborner Weg I: Naturwissenschaftliche Studien zu einer Töpfereides 12. und frühen 13. Jahrhunderts in Niedersachsen. Keramiktechnologie, Paleoethnobotanik,Pollenanalyse, Archäozoologie. Studien zur Einbecker Geschichte 12. Einbeck 1998.ISBN 3-89598-484-1. 245 str.Publikace předkládá poznatky získané archeologickým výzkumem hrnčířského pracoviště z 2. poloviny12. a počátku 13. století. Ačkoliv z území Německa pochází značný počet nalezišť s dokladyhrnčířské výroby z doby dřívější i následující (Weiser 2003), představují většinou jen osamocené kamínkymozaiky, které mají ke komplexnímu obrazu daleko. Je to dáno jak malým rozsahem výzkumu,tak nedostatečnou pozorností věnovanou systematickému přístupu k některým velmi významnýmlokalitám. Jednu z výjimek představuje recenzovaná publikace, která sice není koncipována jako diskusnítext s důrazem na celou řadu problémů, s nimiž se při studiu výroby setkáváme, představujeale solidní a přehlednou práci, která takovou perspektivu umožňuje. Zájem, jenž vyvolává, není zapříčiněnjen obecnou povahou tématu, který obohacuje náš jinak nevelký repertoár prostředků kestudiu nezemědělské výroby v počátcích vrcholného středověku, ale také specifickou situací na našemúzemí, na němž přímé doklady hrnčířské výroby představují značně fragmentární a ne příliškvalitní pramennou základnu.Asi 1,5 km východně od právě zakládané tržní osady Einbeck (70 km jižně od Hannoveru) vzniklav polovině 12. století hrnčířská dílna; časová shoda dává tušit, že dílna měla zásobovat rozrůstajícíse sídliště a jeho trh. Lokalita ohrožená novodobou výstavbou byla archeologicky prozkoumána naploše 3800 m 2 (s osami 160 x 50 m). Výzkum zjistil, že dílna vznikla na troskách staršího venkovskéhosídliště (z 1. pol. 12. století; ačkoliv se k tomu autor výzkumu nevyjadřuje, lze předpokládat,že k opuštění došlo v souvislosti se založením tržní osady). Hrnčířství bylo doloženo řadou nespornýchdokladů. Jejich výčet současně představuje cenné archeologické zrcadlo pro nálezové situacena našem území: 11 speciálních hrnčířských pecí, halda výrobního odpadu na ploše 500 m 2 o kubatuře600 m 3 , několik dalších jam naplněných odpadem a četnými depozity čisté hrnčířské hlíny,písku sloužícího k ostření hrnčiny a nepoužité hlíny promíšené pískem, šachta na dobývání hrnčířskéhlíny zvonovitého tvaru (průměr 1,6 m); zdroj vody zajišťovala studna, jejíž výdřeva dovoluje datovánípočátků hrnčířského pracoviště do doby kolem r. 1140. Horní mez datování dílny představujekombinace nejmladšího dendrodata (1219) a absence kameniny a protokameniny v lokalitě, z nížje odvozena doba kolem r. 1230. Vysvětlení zániku hrnčírny nachází A. Heege v neschopnosti konkurovatdolnosaské kamenině.Setkáváme se tedy se všemi nálezy, které jsme teoreticky mohli v repertoáru archeologickýchpozůstatků hrnčířství očekávat: s pozůstatky těžby surovin, se stopami jejich skladování a zpracování,s vypalovacími zařízeními a s výrobním odpadem. Jedinou lokalitou na našem území, kteránaplňuje jednotlivé položky v podobném rozsahu, je Mohelnice z 2. pol. 12. – 1. pol. 13. století; tamějšívýzkum vedený V. Gošem (1973) zachytil těžbu suroviny (hliník), zpracování suroviny (jámys grafitem) a vypalovací pece; nevyřešenou záhadou však zůstává absence odpadu.U Einbecku postrádáme vysoušecí pece, které např. zjišťuje v dílnách v Sezimově Ústí M. Richter(1969, 777–778); speciální vysoušecí pece nejsou však pro výrobu nezbytné (např. Hołubowicz 1950,