Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVIII–2006 287Neztotožňoval bych se zcela s názorem mosteckých kolegů (Smrž – Blažek 2002, 791–792), žespolupráce s hledači pokladů je vesměs problematická a že v zásadě platí: „ať se člověk s malomocnýmobjímá, či s ním zápasí, vždy se nakazí“. Nakonec i oni uvádějí v osobě pana Nováka vzácnouvýjimku a lokalita Němčice měla své štěstí ve výše uvedených dvou sběratelích. Pokud tedy nejsmeschopni sami aktivně a účinně konkurovat vykrádačům archeologických lokalit, pokusme se alespoňobjevit své „pany Nováky“; věřím, že je lze mnohdy skutečně nalézt.Již v roce 2000 konstatoval S. Vencl (2000, 434), že nastal čas k zahájení odborné debaty o vztazícharcheologů k různým aktuálním otázkám, mj. k provozovatelům detektorů kovů, a vyzýval k odpovídajícísystémové reakci oboru; bohužel k ní dosud nedošlo. Např. v sousedním Bavorsku věnujíarcheologové tomuto jevu podstatně více pozornosti, snaží se ho monitorovat a hledat řešení(Zanier 2001). Problému si je většina profesionálních archeologů dobře vědoma i u nás, nicméněobčasná volání po diskusi na toto téma jsou dosud bez odezvy, a naplňují se tak bohužel obavy(např. Smrž – Blažek 2002, 806), že než k ní dojde, bude již pozdě. Přitom nálezy získané detektorykovů se běžně v archeologické literatuře zveřejňují, většinou ovšem alibisticky pouze jako povrchovésběry bez bližšího upřesnění způsobu nabytí. Přiznání původu nálezů a zaujmutí otevřeného postojek problematice vykrádání lokalit detektory, jak to učinili M. Lutovský a D. Stolz (2001, 576), jedosud spíše výjimkou. Dle mého soudu mají pravdu v tom, že boj proti „detektorářům“ se bohuželodehrává zatím spíše uvnitř archeologické obce – archeolog se přiznáním „nečistého“ původu publikovanéhopředmětu deklasuje a je pokládán téměř za spolupachatele. Nálezy jsou proto buď ostentativněignorovány, nebo je jejich původ zamlžován, jak to dosvědčují čím dál početnější publikacekovových nálezů z „povrchových sběrů“ na stránkách našich odborných periodik.Jsem si vědom, že vykrádání archeologického kulturního dědictví, probíhající v celosvětovémměřítku (mnohde i v podstatně brutálnější formě), nelze bohužel zamezit. Navíc lze předpokládat,že jeho dopady budou narůstat nejenom kvantitativně (větší cenová dostupnost detektorů: v současnédobě probíhá dokonce televizní reklama na nákup dětských detektorů), nýbrž s rychle pokračujícímtechnickým vývojem i kvalitativně (srov. Farkaš 2004, 5). To ovšem neznamená, že by naše archeologickéinstituce měly nelegálnímu vyhledávání archeologických nálezů pouze pasivně přihlížet; naopakměly by hledat nové podněty k řešení tohoto problému z jiných oblastí. Výsledky průzkumůamatérských prospektorů se využívají např. na území Holandska (Bazelmans – Gerrets – Pol 2002),pozitivní zkušenosti se uvádějí z Dánska (Zanier 2001, 25), spolupráce s amatéry pod odbornýmdohledem se realizuje v oblasti severoněmeckého Haithabu (srov. AR 56 2004, 418) a patrně by bylomožno uvést v rámci Evropy, zvláště její severozápadní části, řadu dalších podobných příkladů.Ivčeské archeologii je možno pozorovat určitou změnu postojů k problematice používání detektorů(např. Klápště 2005, 252–253). Mezi aktivní způsoby ochrany ohrožených lokalit zařadili preventivnívýzkum s detektory kovů i autoři nové shrnující publikace o metodách nedestruktivní archeologie(Kuna a kol. 2004, 189, 192). S jistou opatrností připouštějí také použití detektorů na obdělávanýchpolích, kde dostačuje pouze polohopisné zaměření nalezených artefaktů; tento postup by se ovšempodle mne měl stát při profesionálních povrchových sběrech zcela běžným. Inspirující postoj k problémupoužívání detektorů zaujali slovenští kolegové, kteří sice, alespoň na stránkách odbornéhotisku, o těchto otázkách mnoho nediskutují, ale pokoušejí se je prakticky řešit. Již po řadu let nejenommonitorují nelegálně získávané archeologické a numismatické nálezy a pokud možno se jesnaží dokumentovat a získávat pro muzejní sbírky, nýbrž na takto zjištěných polohách následněprovádějí také vlastní prospekci. Kromě publikace získaných nálezů realizují průzkum nejen již narušenýchlokalit, ale také vytipovaných výšinných hradisek, a to i společně se spolupracujícími majitelidetektorů (např. Kolníková 1998; Pieta 2000; Kolníková – Kolník 2004; Veliačik 2004). Tentopostup přináší již dlouhodobě pozitivní výsledky v podobě překvapivě objevných nálezů, které našedosavadní poznatky nejenom kvantitativně rozšiřují, ale především je přivádějí na kvalitativně novou,mnohdy dosud nečekanou úroveň. Kdo by ještě před dvaceti lety tušil např. četnost slovanských hradišťz 8. století na našem území? Nejde pouze o získávání samotných nálezů, nýbrž také o skutečnost,že amatérští prospektoři, nezatíženi naším tradičním „archeologickým viděním“, při hledání militáriíobjevují i polohy pro archeology nové a především nepředpokládané.