Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

Nové publikace 365Netřeba snad zdůrazňovat, že sestavit katalog v tomto provedení vyžadovalo obrovské množství trpělivé,rutinní, často monotónní, ale intelektuálně náročné práce; výsledkem je však korpus trvaléhodnoty.Z něho pak vychází teoretická analytická (s. 31–214) a syntetická (s. 215–238) část práce. Analytickyjsou zkoumány dva druhy vlastností artefaktů: formální (obsahové) a prostorové, jež jsouposléze korelačně syntetizovány; postupuje se induktivní metodou (od jednotlivého k obecnému).V rámci obsáhlé analytické části díla podává autor nejprve typologický a statisticko-srovnávacírozbor inventáře depotů, jehož výsledkem je datování a upřesnění chronologických horizontů depotůa stanovení obsahových skupin pomocí shlukové analýzy. Zevrubnou (verbální) typologickou analýzu,ilustrovanou četnými grafy a tabelárními přehledy, věnuje Salaš především těm třídám moravskýchbronzových artefaktů, které dosud nebyly v rámci edice PBF či jinak podrobně propracovány,nebo jejichž pramenná základna byla v poslední době podstatně rozšířena. Neznamená to však, že byony lépe pojednané třídy opominul. Z kruhového grafu (obr. 9) je patrné zastoupení nejfrekventovanějšíchtříd bronzové industrie v moravských depotech: nejsilněji zastoupeny jsou srpy (21,4 %), kruhovéšperky (16,0 %), slitky (12,6 %) a kroužky (10,9 %), následují užší třídy jako sekerky (5,7 %),nášivky (5,4 %), jehlice (3,4 %), závěsky (2,4 %), kopí (1,8 %) a ostatní útlé skupiny v celkové hodnotě20,4 %. Podrobné analýze podrobil autor např. sekerky, srpy, dýky, kruhový šperk nohou a rukou,spirálovitý šperk paží a nohou, závěsky, součásti koňských postrojů, součásti vozů. Značnou pozornostvěnoval rovněž surovině, polotovarům a výrobnímu odpadu a pojednal také o nekovovéminventáři depotů. I při podrobném a kritickém studiu obsáhlých stránek analýzy jsem získal přesvědčení,že autor je ve své specializaci dokonalým profesionálem, který si dovede opatřit patřičnou,i málo u nás dostupnou literaturu a efektivně s ní pracovat. K jednotlivostem se samozřejmě při takširokém spektru památek a s nimi spojených problémů nelze vyjadřovat; sporných či diskutabilníchotázek je tu ostatně velmi málo, a pokud jsou, prověří je budoucí praxe.Z analýzy pramenů vyplynulo (ve srovnání se systémem uvedeným v Pravěkých dějinách Moravy,s. 236) upravené a rozšířené schéma jednotlivých horizontů moravských depotů: za nejvýraznějšízměnu je asi třeba považovat zdůvodněné nahrazení názvu drslavického horizontu názvem skladuz Ořechova, přičemž nálezům drslavickým a polešovickému je připsán význam východomoravskéregionální skupiny depotů (s. 142); dále pak faktické anulování horizontu Černotín (Ha B3) s bronzythráko-kimmerijské provenience (s. 152), které jsou dnes již obecně spojovány se subfází Ha B2, aledo Ha B3 mohou a patrně opravdu přežívají; v tomto případě již tak zcela s M. Salašem nesouhlasím,i když jsem si vědom závěrů dalších badatelů (J. Bouzek, J. Chochorowski aj.), o něž se opírá. Nemáme-lizcela anulovat existenci subfáze Ha B3, která je nejen pro západohalštatské prostředí, ale např.i pro horní Potisí s tamním komplexem Mezöcsát prokázána nebo alespoň běžně přijímána, muselibychom nutně subfázi Ha B2 „natáhnout“. Schéma moravských bronzových depotů je napojeno naobdobná schémata sousedních zemí (obr. 23). Upřesněná chronologie nejdůležitějších depozit je pakshrnuta v tabulce na obr. 24. Proti očekávání neměl autor větší potíže s přesným datováním depozit– s výjimkou mladší fáze popelnicových polí (PP): z celkem 153 depotů lidu PP pouze 6 nebylo možnodatovat jednofázově; ze 78 celků starší fáze PP nešlo úžeji datovat jen 9 depotů; z problematickéstřední fáze PP pochází pouze 7 špatně datovatelných depotů, zatímco ze 67 kompletů mladší fáze PPnešlo blíže datovat 21 celků.Na otázku, co vlastně jednotlivé horizonty výskytu depotů představují, odpovídá M. Salaš tak,„že nejsou jen vyjádřením určitého chronologického intervalu“, nýbrž že „zčásti také reflektují prostorovéči spíše kulturně-prostorové rozložení depotů“ (s. 139) – v používané, z metodiky E. Neustupnéhopřevzaté terminologii, čemuž rozumím tak, že zvýšený výskyt nebo pokles depotů v tom kterémhorizontu je odrazem zcela konkrétních společenských událostí. Z toho hlediska je poučný a k zamyšlenínutící graf na obr. 141, reflektující odlišnou situaci s frekvencí depotů ve středodunajské a lužickézóně PP; jasně dokumentuje ústup barevné metalurgie na jihu již od Ha B1, kdy naopak na severutato industrie vrcholí.Poměrně velký prostor věnoval M. Salaš skladbě a obsahovým skupinám bronzových depotů.Z početných grafů, vyjadřujících různá hlediska skladby depozit (zlomkovitost artefaktů, přítomnost