376Nové publikaceVýzkum shromáždil cenné podklady pro odhad rozsahu produkce. Hlavní oporu představujehrnčířský odpad, který, jak už bylo řečeno, nám do 13. století na našem území stále uniká, a s ními možnost seznámit se s důležitým ukazatelem intenzity výroby; německý příklad poskytuje alespoňrámcovou představu. Kombinací zjištěných skutečností a některých předpokladů (600 m 3 odpadu,který představuje 15 % celkové produkce; 1 m 3 odpadu odpovídá 31,7 kg keramiky; průměrná hmotnost1 nádoby odpovídá 1 kg; 90 let trvání dílny; předpoklad spotřeby 3 až 10 nádob na jednu domácnostza rok) lze dospět k odhadu výroby 1200 nádob ročně, které mohly zásobovat v průměru120 až 400 domácností. Tento výpočet se ale zdá příliš nízký; vždyť kapacita největších pecí dovolovalavýpal až 1785 nádob najednou. 2 Důležitý protějšek v odbytových vztazích této dílny představovalanepochybně nedaleká tržní osada. Jak napovídá vzájemné srovnání chronologie počátků,vznik tržní osady byl patrně klíčový faktor pro existenci hrnčírny, jejíž produkce mohla bezpečněuspokojit přinejmenším značnou část sídliště.Tyto souvislosti jsou pro nás důležité, neboť dílna u Einbecku představuje typ lokality, se kterýmse setkáváme i na našem území. Shrneme-li dosud publikované nálezy hrnčířských pracovišť ze 13. stoletív <strong>ČR</strong> a rozdělíme-li je podle topografických souvislostí, pak 2 dílny nacházíme ve venkovskémprostředí (Mohelnice, Mstěnice), 3 v bezprostřední vazbě na město (Bruntál, Jihlava, Tisová – StaréMýto) a 3 ve vzdálenosti několika set metrů až 2 km od trhové osady nebo vznikajícího města (ČeskáLípa, Kostelec nad Orlicí, Staré Město u Uh. Hradiště; Gabriel 1979; Richter 1967; Snášil 1983). Právěposlední skupinu lze s hrnčírnou u Einbecku do jisté míry srovnat a není důvod nepředpokládat podobnýrozsah produkce. Ačkoliv každá z lokalit má svá specifika, shodují se jak v jejich odbytovémsepjetí se sídlištěm vybaveným trhem, tak stejnou dobou vzniku se svým odbytištěm. Vzdálenost dílenod jejich odbytiště mohla být dána reziduální vazbou na starší osadu z doby před změnou sídlištnístruktury (jako v případě Starého Města, pro které disponujeme písemnými doklady osvětlujícímitento proces; podobně, ovšem bez písemných dokladů, se uvažuje i o zbývajících dvou českých lokalitách);činitelem mohla být ale i dostupnost hrnčířské suroviny jako v případě Einbecku.Jeden z nejvýznamnějších okruhů otázek, které spojujeme se studiem nezemědělské výroby, jeposouzení její specializace (tj. podílu nezemědělské činnosti v subsistenci výrobce; u plně specializovanéhořemesla činí 100 %). Způsob obživy hrnčířovy rodiny přiblížila analýza ekofaktů získanýchu Einbecku z nálezových celků, které byly od staršího osídlení odlišeny na základě příměsi hrnčířskéhoodpadu. Pylové spektrum ze sedimentů ve studni vypovídá o polním hospodaření (ječmen, oves,pšenice, žito, proso), zahradnictví a o pěstování technických plodin (lnu a konopí). Zemědělské nářadí,které by doplnilo palynologická zjištění, nalezeno nebylo. Paleozoolog určil konzumaci hovězíhodobytka, prasat, ovcí/koz, hus a slepic; jídelníček příležitostně obohatila lovená zvěř. Pozoruhodný jenález většího počtu koňských kostí (jak poznamenává autor, neobvyklý jev na sídlištích v sz. Německu)pocházejících minimálně ze tří jedinců, a několika zlomků podkov. Nabízí se úvaha o použitíkoní pro přepravu zboží. Zastoupení kostí s malým obsahem masa (lopatek apod.) dokládá poráženícelých kusů dobytka přímo v lokalitě a nejspíš i jejich chov. Zemědělství a chov tedy tvořily součástobživy obyvatel hrnčířské osady, o plně specializované výrobě tudíž nelze hovořit. 3 Dílna u Einbeckupodává opět důležité svědectví, které otřásá zjednodušujícím postupem při určování specializace výroby,vedeným jen na základě značného rozsahu produkce (vždyť podle odhadů zásobovala hrnčírnacelou nebo téměř celou tržní osadu) či vazby na trh. Posoudit podobným způsobem další z opor určováníprofesionalizované výroby, distribuční okruh, nemůžeme, neboť autor publikace se o jeho2 Poněkud mechanické přenesení těchto zjištění na dílnu v Nitře-Lupce z 9. století, jejíž provoz zajišťoval podobnýpočet 12 pecí srovnatelné velikosti ve zhruba stejném časovém úseku (Vlkolinská 2002), spolu s odlišnýmHołubowiczovým odhadem spotřeby 18 raně středověkých nádob na domácnost za rok, nás dovede k odhadu asi70 zásobovaných domácností. Vezmeme-li v úvahu, že charakteristická keramika byla nadto distribuována i dookolních vesnic v okruhu 30 km (Vlkolinská 1996), je pravděpodobné, že tato dílna nemohla zajistit spotřebucelé nitranské aglomerace sama. Nitra musela být odbytištěm i pro několik dalších dílen; jednu z nich zachytilarcheologický výzkum v poloze Dražovská cesta (Bialeková 1989).3 Zřejmě proto hovoří A. Heege o hrnčířské rodině v singuláru, i když důvody k tomu neuvádí.
<strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> LVIII–<strong>2006</strong> 377vymezení nepokouší. Přesto ale předpokládáme, že specializace dosáhla na pomyslné škále mezivýrobou jen pro vlastní potřebu a mezi plnou profesionalizací vysoké míry. Určení sociální úrovněhrnčířské komunity nebylo možné, jediný zlomek dutého skla k tomu nepostačuje.Hrnčířské pracoviště u Einbecku patří mezi hodnotné archeologické lokality z počátku vrcholnéhostředověku, které představují významný komparativní protějšek pro území s nekvalitním stavempoznání nezemědělské výroby. I když srovnávací možnosti pro naše prostředí nelze přeceňovat (časoprostorovésouvislosti a snad i odlišná technologická tradice tvoří nepominutelná omezení), představujíjeden z pohledů, který naší roztříštěnou pramennou základnu stmeluje do smysluplnějšího obrazu.Značný rozsah produkce, užívání pokročilých technických zařízení a zaměření odbytu plných80–90 let na větší sídliště vybavené trhem nás nenechává na pochybách, že se u Einbecku setkávámes rozvinutou výrobou. Přesto nedosáhla úrovně plně specializovaného městského řemesla. I tato rovinaje podnětná pro posuzování našich hrnčířských dílen z přelomu raného a vrcholného středověku.Ladislav VaradzinLiteraturaBialeková, D. ed. 1989: Pramene k dejinám osídlenia Slovenska z konca 5. až z 13. storočia I–II. Nitra.Gabriel, F. 1979: Počátky hrnčířství v České Lípě, Archaeologia historica 4, 257–265.— 1982: Pottery workshops at the town of Česká-Lípa, Bohemia, in: X e congrès international des sciencespréhistoriques et protohistoriques, Mexico 1981, Prague – Brno, 195–197.Goš, V. 1973: Slovanská osada v Mohelnici, <strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> 25, 371–379.Heege, A. – Erlacher, A. 2002: Töpferöfen des 12. und frühen 13. Jahrhunderts aus Einbeck, Niedersachsen,in: R. Röber Hrsg., Mittelalterliche Öfen und Feuerungsanlagen, Stuttgart, 165–183.Hołubowicz, W. 1950: Garncarstwo wiejskie zachodnich terenów Białorusi. Toruń.Janssen, W. 1987: Der technische Wandel der Töpferöfen von der Karolongerzeit zum Hochmittelalter, dargestelltanhand rheinischer Beispiele, in: J. Chapelot – H. Galinié – J. Pilet-Lumière eds., La céramique(V e – XIX e s.), Caen, 107–119.Kwapieniowa, M. 1983: Nożyki garncarskie, Kwartalnik Historii Kultury Materialnej 31, 153–161.Richter, M. 1967: Hrnčířské pece v Kostelci nad Orlicí, <strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> 19, 500–510.— 1969: Výzkum v Sezimově Ústí v l. 1966–1968, <strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> 21, 768–782.Rzeźnik, P. 1995: Ceramika naczyniowa z Ostrowa Tumskiego we Wrocławiu w X–XI wieku. Poznań.Smetánka, Z. 1967: Nejstarší hrnčířské čepele v Čechách, Český lid 54, 106–108.Snášil, R. 1983: Přínos archeologických dokladů specializovaných řemesel pro poznání ekonomiky Uherskohradišťskaza feudalismu, Archaeologia historica 8, 95–107.Stephan, H.-G. 1991: Zur mittelalterlichen Töpferei im Weser- und Leinebergland (800–1500). Aspekte vonHandwerksgeschichte, Handel und Technologie, in: H. Lüdtke – R. Vossen Hrsg., Töpferei- und Keramikforschung2, Bonn, 219–248.Vlkolinská, I. 1996: Die Grabverbände mit der Keramik des 9.–10. Jh. aus dem Gebiet der Slowakei aufgrundgeographisch-chronologischer Analysen, in: D. Bialeková – J. Zábojník Hrsg., Ethnische und kulturelleVerhältnisse an der mittleren Donau vom 6. bis zum 11. Jahrhundert, Bratislava, 313–332.— 2002: Pece z lokality Nitra, poloha Lupka, Študijné zvesti 35, 229–245.Weiser, B. 2003: Töpferöfen von 500 bis 1500 n. Chr. im deutschsprachigen Raum und in angrenzendenGebieten. Bonn.