Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVIII–2006 357výzkumu zaniklého Pfaffenschlagu a Mstěnic, alerozvíjel i činnost tehdejšího Musejního spolku, kterýpod jeho vedením dokončil v evropských poměrechojedinělé dílo – místopisnou část Vlastivědymoravské. Mezinárodního ohlasu dosáhla i výstava„Zmizelý život“, jejímž prostřednictvím se o archeologiistředověku dozvědělo mnoho lidí ve středníEvropě. S jeho jménem je spojeno i třicetileté redigovánísborníků „Archaeologia historica“, bez nichžse dnes již neobejde žádný tímto směrem zaměřenýodborník v Evropě. Můžeme říci, že především zásluhouVladimíra Nekudy se Morava stala zemí nejens mnoha archeologicky zkoumanými zaniklýmistředověkými vesnicemi, ale také, že výsledky výzkumůbyly zpracovány a odborně publikovány.Platí to nejen o Nekudových vlastních výzkumechna Mstěnicích a Pfaffenschlagu, prezentovanýchv řadě monografií, ale i o výzkumech Dagmar Šaurovéna Konůvkách, které zhodnotila Zdeňka Měchýřová,a také o zaniklém Bystřeci, kde výzkumpřevzal Ludvík Belcredi. Jeden z posledních písemnýchprojevů Vladimíra Nekudy byla recenze naBelcrediho knihu o Bystřeci, jejíž vznik s velkýmzájmem sledoval a v lektorském řízení i posuzoval.Je to kromě jiných zásluha i Vladimíra Nekudy, žearcheologie středověku se u nás za posledních čtyřicetlet etablovala v integrální obor archeologickéhobádání, který má i v mezinárodním měřítkuEvropě co říci. Život Vladimíra Nekudy se uzavřel,ale jeho poslední dílo, shrnující výsledky archeologickéhobádání o středověké vesnici v Evropě, čekáještě na vydání. Ostatně nezbývá než říci Archeologje mrtev, ať žije archeologie!Josef UngerBibliografie prof. Vladimíra Nekudy do r. 1997byla uveřejněna in: Z pravěku do středověku, Brno1997, s. 9–14; za léta 1997–2002 in: Ve službácharcheologie 4, Brno 2003, s. 12–13.MILOŠ KAPLAN9. 11. 1969 – 16. 3. 2006Nebyla to jen shoda okolností, když botanik spojujícíhluboký zájem o zákony rostlinné říše se zkoumánímfyziologické a chemické podstaty organismůnastoupil v roce 1996 do Archeologického ústavuv Praze. Se zaujetím, které se nechtělo smiřovatskompromisy, se pustil do budování archeobotanickélaboratoře, aby pak nad svým rozsochatýmmikroskopem vysedával nekonečné hodiny. Svéznalosti a zkušenosti rád předával začínajícím kolegům,a nešetřil ani nás, archeologické spolupracovníky,byť si stále jen ověřoval marnost takovéhoúsilí. Odolávat Milošovým odzbrojujícím argumentůmbylo beznadějné, zvlášť když jeho vtip končívaldiskusi a udával nevyřčený pokyn ke zkoušce novéhoročníku Ratíškovic. Jeho kulturní vnímavosti bezpečná orientace v přírodních vědách mu nedovolovalyuzavírat se v mezích oboru, se kterým bylbytostně spojen. Poznámky z nečekaného úhlu, pronikavéaž na dřeň, někdy absurdní, ale vždy zajímavéa originální, nám znovu a znovu otevíraly novýobzor. I proto se Miloš stal uznávaným odborníkemnejen na kaktusy a sukulenty, v nichž si domůpřemístil kus milovaného Mexika (proti jeho vůlije po něm popsán Stenocactus kaplanii J.J. Halda),ale hlavně na determinaci rostlinných makrozbytkůz archeologických výzkumů v krajině, kterou důvěrněznal. Odhodlání odkrývat neznámé světy, se kterýmuž při dětských výpravách vyrážel do světarostlin, mezi nimiž byl doma, a pak stále dál a dál,ho neopustilo nikdy.mj