Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVIII–2006 325obecně nevhodné. Toto tvrzení, právě tak jako další tvrzení předchozích odstavců, ovšem plně platípouze tehdy, pokud nezvažujeme další faktor, totiž aktuální ohrožení archeologických situací, a tozejména nelegálním detektorovým průzkumem. Vysoké ohrožení lokalit relativizuje a rozšiřuje okruhpostupů terénní práce, a vede k přesvědčení, že odborným detektorovým průzkumem musejí být zkoumányi lokality, které by za normálních okolností tímto způsobem zkoumány být nemusely či neměly.Nasazení detektorů, vycházející z ohrožení lokality a sledující především záchranu kovových nálezůpřed jejich neodborným vyzdvižením a ztrátou, lze chápat jako preventivní detektorový průzkum(Křivánek – Kuna – Korený 2006). Míra ohrožení archeologických lokalit se v posledních letech zvýšilanatolik, že hrozbu nelegálního detektorového průzkumu lze na našem území vztahovat praktickyna kteroukoli lokalitu s předpokládaným výskytem kovů. V praxi se tedy rozhodování, zda určité lokalityzkoumat detektorovým průzkumem či nikoliv, posouvá spíše ke zvažování otázky, které lokalityprozkoumat dříve a které později, příp. jakou konkrétní metodiku použít v tom či onom případě.Detektorový průzkum, a to nejen v podobě preventivního průzkumu, chápeme jako legitimní formouarcheologického výzkumu. Pro jeho aplikaci platí totéž, co pro jiné metody terénního výzkumu.Může být nasazen v různých situacích a s různými cíli, přičemž zásady jeho použití se mění s vývojemoboru a dalšími okolnostmi. Rozhodujícím předpokladem jeho aplikace je, že je prováděn a hodnocenodborníky, sleduje odborné zájmy a zachovává principy rozumného hospodaření archeologickýmdědictvím; tak tomu ostatně je i v jiných oblastech terénního výzkumu. Za dodržení těchtoprincipů ručí archeolog svou odbornou pověstí a jeho zaměstnavatel oprávněním k terénní archeologickéčinnosti.Průzkum detektory jako soukromá činnostZávažný problém s detektory kovů však do archeologie nepřinesl archeologický výzkum, nýbržaktivity, které jej pouze připomínají, ale liší se od něj motivací, metodami i právním základem. Jdeo aktivity osob, které detektorový průzkum provádějí soukromě, a to zpravidla z jiných než odbornýchdůvodů. Škála těchto osob je široká a sahá od zájemců o archeologii, kteří jsou v určitých vztazíchk archeologickým institucím, přes sběratele, kteří detektorový průzkum provozují na vlastnípěst, až po osoby, které jej provozují za účelem obchodu s artefakty a které archeology vyhledávajíjen proto, aby odborný posudek dodal nálezům větší prodejní hodnotu.Třebaže morální hodnocení jednotlivých kategorií těchto osob lze odstupňovat, z právního hlediskajde o činnost vždy nezákonnou. Kovové artefakty v dosahu detektorů jsou (právě tak jako jiné„movité archeologické nálezy“, včetně nálezů při povrchových sběrech) podle Zákona o státní památkovépéči č. 20/1987 Sb. ve znění dalších úprav majetkem kraje (resp. obce či státu; srov. Zídek –Klusoň 2005, 111–113) a mohou být shromažďovány jen archeologickým výzkumem. Týž zákon ustanovuje,že právo provádět archeologický výzkum mají pouze instituce jmenované zákonem, příp.instituce, které získaly od Ministerstva kultury ČR k této činnosti oprávnění. Z dikce zákona lze odvodit,že jakákoli terénní činnost (spojená se zásahem do terénu, vyzvedáváním artefaktů, odběremvzorků atd.) mimo oprávněné instituce není archeologickým výzkumem, resp. je nelegálním archeologickýmvýzkumem.Některé otázky užívání detektorů kovů explicitně řeší i Evropská úmluva o ochraně archeologickéhodědictví (tzv. Maltská konvence). Jedním z jejích bodů je např. ustanovení, v němž se smluvnístrany zavazují umožnit používání „detektorů kovů a jiných detekčních zařízení nebo postupů přiarcheologických průzkumech“ jen na „zvláštní povolení předem a v případech, které stanoví vnitřnílegislativa státu“. Maltská konvence počítá i se vznikem informačního systému podchycujícíhodata o nezákoném použití detektorů, o detektory narušených lokalitách nebo o nabídkách starožitnostípocházejících z nelegálních zdrojů. Signatářské země se zavazují, že jejich veřejné úřady a vědeckéinstituce budou na výměně těchto informací systematicky spolupracovat.Postavení detektorového průzkumu v kontextu právního systému České republiky je tedy jednoznačné.Jeho kritikové mohou poukazovat na příklady jiných zemí (např. Velká Británie), kde je soukromévyhledávání archeologických předmětů legální. Zde je však na místě připomenout, že českousituaci, co se týče vztahu k archeologickému dědictví, nelze se situací britskou srovnávat. Nejde jen