Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

324KUNA: Detektory kovu v archeologiiže jejich zjistitelná část je jen menší částí celkového objemu. Možnosti čelit tomuto ohrožení existují,avšak žádná z nich není sama o sobě dost účinná; je proto nezbytné zkoušet různé přístupy a jejichkombinace.Detektory kovů v archeologickém výzkumuUžití detektorů kovů (detektorový průzkum) v archeologickém terénním výzkumu lze považovatza účinnou, i když silně rizikovou metodu. Detektory kovů je sice možné používat i zcela neproblematickýmzpůsobem, např. jako pomůcku při archeologických odkryvech, avšak obvyklý a převládajícízpůsob jejich užití v archeologii řadu metodických problémů zahrnuje. Implicitním prvkemdetektorového průzkumu je totiž identifikace a vyzdvižení kovových artefaktů z archeologickéhokontextu, aniž by došlo k jeho úplné a dostatečně přesné dokumentaci. Při takovém postupu se vždyničí část archeologické informace, která může být významnější než získané předměty samy.Rozhodnutí, zda se odborně „vyplatí“ získat zajímavý předmět i bez maxima dostupných kontextuálníchinformací, je složité. Proti sobě zde stojí vypovídací hodnota samotného artefaktu a hodnotapotenciální kontextuální informace, o kterou je při detektorovém průzkumu archeologické poznánízpravidla ochuzeno. Do rozhodování vstupují nejméně čtyři faktory: (i) složitost a strukturovanostzkoumané terénní situace (s jejím nárůstem roste význam kontextuální informace), (ii) míra narušenísituace (v narušené situaci je kontextuální informace tak jako tak malá), (iii) aktuální ohroženílokality (je-li příliš velké, je možno na některé kontextuální informace rezignovat) a (iv) dostupnékapacity archeologů vyhodnotit získané artefakty (i zde platí, že výzkum má cenu jen tehdy, je-livrozumné době vyhodnocen a publikován, třebaže v daném případě je nutno brát ohled na to, abypublikací nebyla k archeologickým lokalitám přitahována nežádoucí pozornost soukromých uživatelůdetektorů).Pro ilustraci uveďme několik příkladů. V případě narušených či zničených archeologických situací(např. haldy vyházené zeminy z výkopu) nevyvolává užití dektektoru pochyby. Každý chápe, že zdejde především o identifikaci předmětů, které by jinak zmizely beze stopy, přičemž kontextuální informacemá v těchto případech malou až nulovou hodnotu – tomu se může přizpůsobit i charakterdokumentace nálezových okolností.Poněkud složitější je to s detektorovým průzkumem ornice. Ornice je obecně kontextem narušenýma nálezy v ní jsou druhotně přemístěné, avšak stále ještě v určitých prostorových vztazíchvůči sobě navzájem i vůči podpovrchovým objektům. Vyzdvižení kovových předmětů z ornice tedyarcheologický kontext ochuzuje a určitou část informace ničí, avšak tuto škodu lze minimalizovatsystematickou prostorovou dokumentací, kdy nálezy jsou buď jednotlivě zaměřeny, nebo přiřazenyzahrnujícím polygonům (k tomuto pojmu viz Neustupný 1996). Vzhledem k povaze ornice jako archeologickéhokontextu je dostatečné pracovat s přesností zaměření na několik decimetrů až metrů,a proto lze výhodně použít některý z typů stanic GPS. Stanice GPS měří s přesností od 20 cm (i větší)do 5 m a při použití externí antény umožňují i průběžné sledování trasy průzkumu, aniž by tímjejich obsluha byla plně zaměstnána.U neporušených archeologických situací (vrstev in situ) lze detektorový průzkum jako vhodnoumetodu terénního výzkumu teoreticky doporučit jen ve specifických případech, a to u situací (i) horizontálněa vertikálně málo strukturovaných a (ii) relativně rozsáhlých a běžných. Tyto podmínkymohou být naplněny zejména, ovšem nikoliv automaticky, u některých mimosídelních komponent,jako jsou např. středověké a novověké komunikace, bojiště či těžební areály. Průzkum detektory byv každém případě měl být (iii) doprovázen přesnou prostorovou dokumentací a (iv) kombinováns dalšími terénními metodami (např. zaměřením reliéfních tvarů); cílem by nemělo být pouze získáníartefaktů, ale celkové poznání komponenty. Výsledky takového průzkumu by měly být (v) brzypublikovány, aby se zjistily jeho možnosti a předešlo se zbytečným pokusům v dalších obdobnýchlokalitách. Za těchto podmínek může být detektorový průzkum legitimním způsobem odbornéhopoznání některých archeologických lokalit (komponent).Je asi zbytečné dodávat, že nasazení detektorů k zásahům do stratigraficky složitějšího a strukturovanéhokontextu (např. podpovrchové objekty na většině obytných a pohřebních komponent) je