Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVIII–2006 309zích realizovatelné, ovšem ideově není mezi oběma záměry podstatný rozdíl. K poznání společnéhokulturního dědictví vede jediná cesta: veřejné, nikoli privátní úsilí o uchování archeologických pramenůa o možnost pokračování procesu jejich nekončícího kvalifikovaného a profesionálního zkoumání,podloženého respektem k nadosobním cílům, resp. vědomím, že nesmíme sobecky zkracovatani práva příštích generací.Dokážeme to však alespoň zlomku veřejnosti a detektorářů nějak srozumitelněji a přesvědčivějivyložit?LiteraturaKuna, M. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle. Praha.Vencl, S. 1995: K otázce věrohodnosti svědectví povrchových průzkumů. Archeologické rozhledy 47, 11–57.— 2000: Archeologie a etika. Archeologické rozhledy 52, 428–441.Vích, D. 2006: Detektory kovů v archeologii: úhel pohledu regionálního archeologa. Archeologické rozhledy58, 301–306.SLAVOMIL VENCL, Archeologický ústav AV ČR, Letenská 4, CZ-118 01 Praha; vencl@arup.cas.czNezákonné užití detektorů kovů na jednom příkladu z laténu:bilance a perspektivyJiří WaldhauserProblémy s nelegálními hledači archeologických nálezů se v žádném státě nepodařilo vyřešit. Archeologovéněkterých zemí se snaží více či méně minimalizovat hrůzné škody napáchané na tom kterémnárodním kulturním dědictví. V následujícím pohledu zaostřeném na českou situaci v období po roce1989 demonstruji pro specializaci na dobu laténskou otřesnou disproporci mezi vysokým počtemspektakulárních a často unikátních – i zlatých – předmětů z aktivit detektorářů na jedné straně (např.Waldhauser 2003 /zlatá spona ze Stradonic/; 1995b; 2001), s osamoceným nálezem jediného zlatéhokroužku učiněným po roce 1989 profesionálními archeology na straně druhé (Holodňák 2000). V tétosouvislosti odhaduji poměr nalezených „hezkých“ kovových předmětů (nejenom) ze zlata stranobou jmenovaných skupin na 1000 : 1. K obrysu situace stačí prolistovat edici Výzkumy v Čecháchv kategorii nález. V dalším textu se pokouším o nastínění možností řešení katastrofického působenídetektorářů na jednom konkrétním příkladě, s tím, že jsem situaci nechal posoudit prostřednictvímankety 50 profesionálních archeologů z Čech. Tento výzkum veřejného mínění poodhalil hlavně jejichdiferencovaný přístup, ne vždy, domnívám se, akceptovatelný v praxi.Modelový příklad 1Známý knihkupec zatelefonuje, že posílá jemu neznámé zákazníky s přinesenými předměty,i zlatým, které jim určil podle jakési encyklopedie jako keltské. Na vrátnici pracoviště se dostaví1 V období po roce 1989 mne (i opakovaně) kontaktovalo několik stovek „detektorářů“, a to na základě bezpočtupřednášek nebo po přečtení mých knížek o Keltech či přes známé. Až na nepočetné výjimky nepřiznali původ předmětůz trestné činnosti svých detektorů. Zpočátku jsem územně příslušné Policii ČR všechny případy písemně