Archeologické rozhledy 2006 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVIII–2006 299kách keltských mincí z Čech, které byly nabízeny ke koupi v jediném mnichovském starožitnictví,přitom odpovídající předměty nebyly při veškerých aktivitách profesionálů zaznamenány ani jednouza celé desetiletí (Waldhauser 2001, 455).Profesionální archeologové se už víc jak půl století starají o zvláštní fond věcí a jevů z oblastiarcheologizované minulosti, nebo přesněji, je jim tento fond svěřen. Přitom bez závažných námitekakceptovali stav, kdy o významné části objevů realizovaných v průběhu zhruba dvou minulých desetiletínemají a už ani nebudou mít ani základní informace. Nedošlo k vytlačení hledačů z okruhuterénní archeologické práce, hledači nebyli zařazeni do jejího systému, jejich činnost navíc nebylanahrazena. Je pravda, že v současnosti roste počet pracovišť vybavených detektory, zájem o tentookruh činnosti je stále větší, a tak lze očekávat, že zvýšený počet uživatelů a samozřejmost tohototypu práce umožní překonat současný stav. Proces, jenž můžeme na základě nejnovějšího stavu anticipovat,probíhá „samospádem“ a není skutečným řešením problému. Nastolení nových kritérií lzeočekávat až za několik let, práce a výsledky se dostaví ještě později. Tehdy se stane aktuální reflexeminulosti a na dané téma určitě vznikne několik zajímavých teoretických článků.Z příspěvků zvažujících postoje profesionální obce k problémům práce s detektory je patrná velkázdrženlivost a očekávání, že v budoucnu nedojde v českém prostředí k naplnění katastrofickýchscénářů známých odjinud. Problémem však je, že nejsou k dispozici mechanizmy, které by jim mohlyzabránit. Není daleko doba, kdy proběhnou masové akce hledačů řádně nahlášené jako soutěžev hledání kovových předmětů. Nikdo proti nim nebude moci protestovat – odkaz na to, že by při nichmohly být vyzvednuty archeologické nálezy, není dostatečným důvodem k restrikcím. Ve stejné doběnemá obor k dispozici ani základní, obecně sdílené teze a návody pro své jednání, neexistuje představa,jak se zachovat v mnohem jednodušších, triviálních situacích. Přitom pouze dva postoje jsouvnímány jako skutečně profesionální a „čisté“ – nevnímat existenci hledačů vybavených detektorya nepublikovat jejich materiál; řešení problému se očekává v nějaké budoucnosti, kdy snad dojdek omezení jejich činnosti mocenskými prostředky, v souladu s místním a evropským právem a v rámcizásad vyznávaných profesionálními archeology.Navzdory negativním výpovědím, které jsou uvedeny v předešlém textu, snad přece nejsou vyčerpányvšechny možné volby. Zatím totiž nebylo promýšleno nejpřirozenější řešení – angažovanostpracovníků profesionálních institucí v práci s detektory kovů. V rámci legitimního poznávacího procesu,ve shodě s dobovými standardy terénní dokumentace, po vypracování vhodné metodiky, sezajištěnými prostředky a lidskými kapacitami a samozřejmě ve „vlastní režii“ archeologie. Akčnírádius oboru by neměl být programově omezen pouze na bezproblémové, samozřejmé, každodennía vlastně pouze doplňkové využívání detektorů při výzkumech a průzkumech. Snad si lze představita zdůvodnit i jiné typy aktivit, než preventivní zásahy v místech ohrožených hledači. Stačí si uvědomit,že detekce kovových předmětů je obzvláštní pouze tím, že to není vizuální, ale auditivní metodavyhledávání předmětu. Při rutinní práci v terénu je tedy nutno nálezy při průzkumu vidět a při výzkumuodkrýt a poté vidět, načež jsou odebrány z nálezové situace. Detektory umožňují odebratz nálezové situace předmět poté, co byl indikován zvukem a vykopán. Asi nelze dost dobře tvrdit,že některá z cest je korektnější, v obou případech stačí, když je postupováno lege artis. Identifikacepředmětů s pomocí detekce kovů a současně orientace na ploše archeologické lokality však můžeprobíhat i tam, kde aktuálně nelze zrak používat; konečně není nutno předmět pokaždé vyzvedávat,lze tedy omezit invazi do stávajících situací. (Spektrum šancí na uplatnění detektorů v archeologiipřitom není dostatečně probádáno – autor článku se v době korektur tohoto textu účastnil průzkumuv lesním porostu, při kterém přístroj s jednoduchým, „archaickým“ laděním bezpečně ohlašovalv hloubkách 10–15 cm hrudky mazanice velikosti hrachu.)Pokud se výše uvedené ukáže jako neprůchodné, měl by se realizovat alespoň minimalistickýprogram – ve vhodných lokalitách za korektních podmínek vyhledat kovové předměty, aby v budoucnubylo možné alespoň v úrovni modelu rekonstruovat původní stav ve stovkách narušenýcha zničených lokalit. V každém případě by odpovídající tematika měla být rozpracována alespoň doúrovně manuálů použitelných v praxi pověřených pracovišť, aby nedošlo při zbytečném tápání k navyšovánímorálního a výkonnostního handicapu vůči hledačům.