You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
udeš zvracet. A pak můžeš znova začít prošťourávat nedokončené obytné projekty.“<br />
Štvalo mě, že Ben se chtěl o Margo bavit, jen když šlo o nějaké dobrodružství, které se mu<br />
zamlouvalo, a že jsem pro něj divný, když se soustřeďuju víc na Margo než na své kamarády, i když<br />
ona se ztratila a oni ne. Ale Ben byl Ben, jak správně říkal Radar. A po Logan Pines už mi stejně nic<br />
k prohledávání nezbylo. „Tak já omrknu to poslední místo a pak přijedu.“<br />
Logan Pines byla poslední pseudočtvrť v oblasti střední Floridy – aspoň poslední, o které jsem<br />
věděl , a tak jsem do ní vkládal veliké naděje. Ale když jsem šel s baterkou po její jediné slepé<br />
ulici, neviděl jsem žádný stan. Žádný táborák. Žádné obaly od jídla. Žádné stopy po lidech. Žádnou<br />
Margo. Na konci ulice jsem našel jedny jediné vybetonované základy. Nic na nich ale nestálo, jen<br />
ten jediný otvor v zemi jako otevřená ústa, a všude kolem houští vřesovců a tráva vysoká až do<br />
pasu. Jestli chtěla, abych si tahle místa prohlédl, nechápal jsem proč. A jestli Margo odešla do<br />
pseudočtvrti s úmyslem nikdy se nevrátit, věděla o nějaké, na kterou jsem já ani při celém svém<br />
výzkumu nenarazil.<br />
Trvalo mi hodinu a půl, než jsem dojel zpátky do Jefferson Park. Zaparkoval jsem minivan doma,<br />
převlékl se do trička s límečkem a do svých jediných pěkných džínsů a vyrazil po Jefferson Way na<br />
Jefferson Court a pak na Jefferson Road. Po obou stranách Jefferson Place, což byla Radarova<br />
adresa, už stálo několik aut. A to bylo teprve tři čtvrtě na devět. Otevřel jsem dveře a přivítal mě<br />
Radar s plnou náručí sádrových černých santů. „Ty pěkné musím všechny uklidit,“ vysvětloval.<br />
„Kdyby se některý z nich rozbil, byl by to strašný průšvih.“<br />
„Potřebuješ pomoct?“ zeptal jsem se. Radar kývl směrem k obýváku, kde na stolcích vedle<br />
pohovky stály tři sady rozkládacích panenek – černých santů. Začal jsem je skládat zpátky do sebe<br />
a nemohl jsem si nevšimnout, že jsou opravdu moc krásné – ručně malované a výjimečně detailní.<br />
Radarovi jsem to ale neřekl, protože by mě ubil k smrti tou lampou s černým santou, co stojí<br />
v obýváku.<br />
Odnesl jsem matrjošky do ložnice pro hosty, kde Radar opatrně skládal santy do prádelníku. „Víš,<br />
když je člověk vidí všechny dohromady, tak začne přemýšlet nad způsobem, jakým si<br />
představujeme mýty.“<br />
Radar obrátil oči v sloup. „Jo, taky vždycky přemýšlím nad způsobem, jak si představuju mýty,<br />
když jím každé ráno cereálie lžící s černým santou.“<br />
Někdo mi položil ruku na rameno a otočil mě. Byl to Ben a přešlapoval, jako kdyby potřeboval<br />
čurat nebo něco. „Líbali jsme se. Nebo ona políbila mě. Asi před deseti minutama. Na posteli<br />
Radarových rodičů.“<br />
„To je nechutný,“ prohlásil Radar. „Neoblizujte se na posteli mých rodičů.“<br />
„No ne, já myslel, že už jsi mnohem dál,“ ušklíbl jsem se. „Když jsi takový donchuán a vůbec.“<br />
„Sklapni, brácho. Já mám strach,“ řekl a podíval se na mě tak, že div nešilhal. „Já asi nejsem moc<br />
dobrý.“<br />
„V čem?“<br />
„V líbání. Ona se určitě už líbala mnohem víc než já. Já nechci být tak mizerný, aby mi dala<br />
kopačky. Holky tě žerou,“ řekl mi, a to byla pravda tak nejvýš v případě, že se „holky“ upřesnily na<br />
„holky z orchestru“. „Brácho, já od tebe potřebuju poradit.“<br />
Měl jsem v úmyslu zmínit se o Benových nekonečných řečech o tom, co by udělal<br />
s nejrůznějšími těly, ale řekl jsem jen: „Pokud já vím, existují dvě základní pravidla: za 1. Do<br />
ničeho nekousej bez dovolení a za 2. Lidský jazyk je jako wasabi: je velice pronikavý a má se<br />
užívat střídmě.“<br />
Ben najednou zděšeně vytřeštil oči. Protáhl jsem obličej a řekl: „Stojí za mnou, co?“
Change language