John-Green---Papírová-města

Dojdu k Margo, podám ji telefon a zůstanu tam nerozhodně stát, zatímco ona s nahrbenými
rameny poslouchá. Slyším z telefonu nějaké zvuky a pak ji Margo přeruší a řekne: „Koukni, mě to
fakt mrzí. Strašně jsem se vyděsila.“ Pak ticho. Konečně Lacey začne zase mluvit a Margo se
zasměje a něco řekne. Mám pocit, že by si zasloužily trochu soukromí, a tak se jdu porozhlédnout.
U stejné zdi jako kancelář, ale na druhém konci, si Margo upravila něco jako postel – čtyři palety
a na nich oranžová nafukovací matrace. Malá pečlivě poskládaná sbírka oblečení leží na další paletě
vedle postele. Je tu kartáček na zuby a pasta ve velkém plastovém kelímku ze Subway. Ten stojí na
dvou knihách: jedna je Pod skleněným zvonem od Sylvie Plathové a druhá Jatka č. 5 od Kurta
Vonneguta. Nechce se mi věřit, že Margo opravdu žije takhle, v téhle nesmyslné směsi úpravné
předměstské banality a přízračného rozkladu. Na druhou stranu se mi zas nechce věřit, kolik času
jsem si naprosto nesmyslně představoval, že žije nějak jinak.
„Ubytovali se v motelu v parku. Mám ti prý vyřídit, že ráno odjíždějí, s tebou nebo bez tebe,“
prohlásí za mnou Margo. Když řekne tebe a ne nás, poprvé mě napadne, co bude vlastně dál.
„Jsem vpodstatě soběstačná,“ prohlásí. Stojí teď vedle mě. „Je tady kadibudka, ale není v moc
dobrém stavu, takže obvykle chodím na záchod v jednom motorestu pro kamioňáky východně od
Roscoe. Taky tam jsou sprchy a dámská je celkem čistá, protože kamioňaček asi moc není. Navíc
tam mají internet. Je to, jako by tohle byl můj dům a motorest moje chata.“ Zasměju se.
Projde kolem mě, klekne si a nakoukne mezi palety pod postelí. Vytáhne baterku a hranatý tenký
kus plastu. „Tohle jsou jediné dvě věci, které jsem si za celý ten měsíc koupila, krom benzinu
a jídla. Utratila jsem jen asi tři sta dolarů.“ Vezmu od ní tu hranatou věc a konečně pochopím, že to
je gramofon na baterie. „Vzala jsem s sebou pár desek,“ vysvětlí. „Ale ve městě si koupím další.“
„Ve městě?“
„Jo. Dnes odjíždím do New Yorku. Proto ten zápis v Omnislovníku. Teď začnu pořádně cestovat.
Původně to byl den, kdy jsem chtěla odjet z Orlanda – chtěla jsem jít na závěrečný ceremoniál,
v noci pak s tebou provést spoustu složitých kanadských žertů a druhý den ráno odjet. Ale už jsem
to prostě nesnesla. Fakt jsem to nedokázala snést už ani hodinu. A když jsem slyšela to o Jasovi, tak
jsem si řekla: ‚Mám to všechno naplánované, jen změním datum.‘ Mrzí mě, že jsem tě vyděsila.
Snažila jsem se tě nevyděsit, ale ten konec proběhl v hrozném spěchu. Nebylo to moje nejlepší
dílo.“
Napadlo mě, že jako narychlo splácaný plán se spoustou stop to byl docela slušný výkon. Hlavně
mě ale překvapilo, že mě chtěla zahrnout i do toho původního. „Možná bys mi to mohla vysvětlit,“
řeknu a povede se mi usmát. „Dost jsem o tom přemýšlel, víš. Co bylo naplánované a co ne. Co co
znamenalo. Proč jsi ty stopy připravila pro mě, proč jsi odešla a tak.“
„No dobře. Dobře. Ale to musím začít odjinud.“ Vstane a já jdu v jejích stopách, protože se
obratně vyhýbá ztrouchnivělým kusům podlahy. Vrátí se do kanceláře, zaryje v batohu a vytáhne
ten černý zápisník. Sedne si na zem se zkříženýma nohama a poplácá na místo vedle sebe. Sednu si
také. Poklepe na zavřený sešit. „Tohle,“ řekne, „tohle má hodně dlouhou historii. Někdy ve čtvrté
třídě jsem začala do tohohle notesu psát příběh. Takový trochu detektivní.“
Napadne mě, že kdybych jí zápisník vytrhl, mohl bych ji vydírat. Mohl bych ji donutit vrátit se do
Orlanda, najít si brigádu a pronajmout byt, než začne na vysoké školní rok, a měli bychom aspoň
jedno léto pro sebe. Ale jen poslouchám.
„Já se nerada vytahuju, ale je to vážně geniální literární dílo. Ne, to byl vtip. Jenom pitomé kecy
desetileté Margo ve stylu přání otcem myšlenky. Hrdinkou je holka jménem Margo
Spiegelmanová, je jí deset, jako bylo mně, a vůbec je úplně stejná jako já, až na to, že její rodiče
jsou fajn a bohatí a koupí jí všechno, co chce. Margo je zamilovaná do kluka jménem Quentin, který
je stejný jako ty, jenom je odvážný a statečný a ochotný pro mě umřít a vůbec. Taky je tam Myrna
Mountweazelová, která je úplně jako Myrna Mountweazelová, ale má kouzelné schopnosti.