John-Green---Papírová-města

Druhý den ráno jsem se vzbudil brzo, krátce po osmé, a sedl k počítači. Ben byl online, tak jsem
mu napsal.
QZEVZKRISENI: Jaký byl mejdan?
BYLTOZANETLEDVIN: Pitomý, jak jinak. Všechny mejdany, na které jdu, jsou pitomé.
QZEVZKRISENI: To mě mrzí, že jsem o to přišel. Jsi brzo vzhůru. Nechceš si ke mně přijít
zahrát Vzkříšení?
BYLTOZANETLEDVIN: To si děláš srandu?
QZEVZKRISENI: Cože? Ne.
BYLTOZANETLEDVIN: Ty nevíš, co je za den?
QZEVZKRISENI: Sobota 15. května?
BYLTOZANETLEDVIN: Brácho, ples začíná za jedenáct hodin a čtrnáct minut. Ani ne za devět
hodin musím vyzvednout Lacey. Ještě jsem ani neumyl a nenavoskoval POMO, které jsi
mimochodem moc pěkně zaprasil. Pak se musím osprchovat a oholit a přistřihnout si chloupky
v nose a depilovat se a umýt si hlavu a vůbec. Panebože, snad to ani nechtěj vědět všechno. Mám
prostě moc práce. Hele, já se ti pak ozvu, když budu mít chvilku.
Taky Radar byl na síti, tak jsem napsal i jemu.
QZEVZKRISENI: Co ten Ben blbne?
OMNISLOVNIKAR96: Hele, brzdi, kovboji.
QZEVZKRISENI: Promiň, mě jen štve, jak děsně nadělá s tím plesem.
OMNISLOVNIKAR96: A určitě tě taky naštve, když ti řeknu, že jediný důvod, proč jsem takhle
brzo vzhůru, je, že si musím dojet vyzvednout smokas, co?
QZEVZKRISENI: Ježišmarjá. To myslíš vážně?
OMNISLOVNIKAR96: Q, zítra a pozítří a popozítří a vůbec kdykoli až do konce života se budu
rád účastnit tvého pátrání. Ale mám holku. Chce si užít ples. Já si chci užít ples. Není moje chyba, že
Margo Rothová Spiegelmanová nechtěla, abychom si užili ples.
Nevěděl jsem, co mám říct. Možná má pravdu. Možná si Margo zaslouží, abychom na ni
zapomněli. Ale já jsem na ni prostě zapomenout nemohl.
Naši byli ještě v posteli a koukali v televizi na starý film. „Můžu si vzít chryslera?“ zeptal jsem
se.
„Jasně, proč?“
„Rozhodl jsem se přece jenom na ten ples jít,“ odpověděl jsem spěšně. Lež mě napadla přímo na
místě. „Musím si vyzvednout smokas a pak pojedu k Benovi. Půjdeme oba single.“
Máma se posadila a usmála se. „To je skvělé, miláčku. Určitě se budeš bavit. Zastavíš se tu ještě,
abychom si tě vyfotili?“
„Mami, fakt mě potřebuješ fotit, jak jdu na ples bez holky? Nepřipadá ti, že té ostudy mám už tak
dost?“
Zasmála se.
„Zavolej před večerkou,“ zavelel táta. To znamenalo před půlnocí.
„Jasně,“ kývl jsem. Bylo tak snadné jim lhát, že jsem nechápal, proč jsem to před tou nocí
s Margo nikdy moc nedělal.
Jel jsem na západ po I-4 až do Kissimmee a k zábavním parkům, minul jsem I-Drive, kde jsme se