John-Green---Papírová-města

10.
Ben a Radar mě vyložili u mě doma – ze školy se sice ulili, ale ulít se ze zkoušky orchestru si
netroufli. Seděl jsem dlouho sám s „Písní o mně“ a už snad podesáté jsem se pokusil přečíst celou
báseň od začátku, problém ale byl, že měla asi osmdesát stránek a byla divná a opakovala se,
a ačkoliv jsem rozuměl každému slovu, celku jsem nerozuměl vůbec. I když jsem věděl, že důležité
jsou nejspíš jen ty podtržené části, chtěl jsem vědět, jestli celá ta báseň může být dopis na
rozloučenou. Ale vůbec mi to nedávalo smysl.
Přečetl jsem deset matoucích stránek a pak jsem zpanikařil tak, že jsem se rozhodl zavolat tomu
detektivovi. Vylovil jsem jeho vizitku ze šortek, co jsem hodil do špinavého prádla. Vzal to při
druhém zazvonění.
„Warren.“
„Dobrý den, ehm, tady Quentin Jacobsen. Jsem kamarád Margo Rothové Spiegelmanové.“
„Jasně, pamatuju se na tebe. Co se děje?“
Řekl jsem mu o těch stopách a tom nákupním středisku a o papírových městech, a o tom, jak
v budově Sun Trust říkala i Orlandu papírové město, ale že to nepoužila v množném čísle. O tom,
jak nechtěla, aby ji našli, a o tom hledání pod podešvemi. Ani mi neřekl, že se nemám vloupávat do
opuštěných domů, ani se nezeptal, jak to, že jsem byl v opuštěném domě ve všední den v deset
dopoledne. Počkal, až zmlknu, a řekl: „Poslyš, člověče, ty jsi skoro detektiv. Už potřebuješ jenom
pistoli, kuráž a tři bývalé manželky. Tak jakou máš teorii?“
„Mám strach, jestli se, ehm, no, jestli se nezabila.“
„Nikdy mě ani nenapadlo, že by ta holka provedla něco jiného, než že utekla, chlapče. Chápu,
proč si to myslíš, ale nezapomínej, že to neudělala poprvé. Myslím s těmi stopami. Ono to celou tu
věc pěkně zdramatizuje. Upřímně, chlapče, kdyby chtěla, abys ji našel – mrtvou nebo živou , tak už
se to stalo.“
„Ale nemyslíte —“
„Chlapče, smůla je v tom, že je plnoletá a může si dělat, co chce, víš? Já ti něco poradím: Počkej,
až se vrátí. Jednou prostě musíš přestat hledět k nebi, nebo se nakonec ohlédneš a zjistíš, že i ty jsi
někam odletěl.“
Zavěsil jsem a v puse jsem měl pachuť – uvědomil jsem si, že Warrenova poezie mě k Margo
nedovede. Myslel jsem pořád na ty verše na konci, které Margo podtrhla: „Odkazuji sám sebe blátu,
abych rostl z milované trávy / až mě zas budeš potřebovat, hledej mě pod svými podešvemi.“ Ta
tráva, píše Whitman na prvních pár stránkách, jsou „krásné nestříhané vlasy hrobů“. Ale kde jsou ty
hroby? Kde jsou ta papírová města? Přihlásil jsem se na Omnislovník, jestli ví o výrazu „papírová
města“ víc než já. Měli tam hrozně promyšlený a obsažný zápis vytvořený uživatelem jménem
skuncizadek: „Papírové město je město, kde je papírna.“ Tohle byl nedostatek Omnislovníku: to, co
psal Radar, bylo důkladné a užitečné; neupravené dílo skuncizadka mělo k dokonalosti daleko. Ale
když jsem prohledal celý web, našel jsem něco zajímavého, schovaného v debatě o nemovitostech
v Kansasu.
Vypadá to, že Madison Estates se nebudou stavět; koupili jsme si tam s manželem dům, ale tenhle
týden nám volali, že nám vracejí zálohu, protože se neprodalo předem tolik domů, aby ten projekt
mohli financovat. Další papírové město! – Marge, Cawker, KS
Pseudočtvrť! Půjdeš do pseudočtvrtí a už nikdy se nevrátíš. Zhluboka jsem se nadechl a chvíli