John-Green---Papírová-města

More documents

Recommendations

Info

šedá barva ve zvláštních, krásných obrazcích, každý rozpraskaný mnohoúhelník barvy je jednou vločkou rozkladu. Zvláštní ale je, že tu zůstalo i nějaké to zboží: telefon s Mickey Mousem, který si pamatuji z dávného dětství. Ve vitríně jsou vystavená složená trička s nápisem Slunečné Orlando, prožraná od molů a zasypaná střepy. Pod vitrínami najde Radar starou bedničku s mapami a turistickými brožurkami s reklamou na Svět aligátorů a Křišťálové zahrady a na zábavní podniky, které už dávno neexistují. Ben mě gestem přivolá a mlčky ukáže na kýčovitého zeleného skleněného aligátora, který leží sám v krabici, skoro zasypaný prachem. Taková je hodnota našich suvenýrů, pomyslím si: nedají se ani rozdat. Vrátíme se potom přes tu prázdnou místnost a místnost s policemi a vlezeme do poslední Trollí díry. Tahle místnost byla asi kancelář, ale bez počítačů, a vypadá to, že ji někdo opustil ve velkém spěchu, jako by zdejší zaměstnance unesli mimozemšťani. Dvacet stolů je uspořádáno ve čtyřech řadách. Na některých ještě leží tužky a na všech zůstaly veliké papírové kalendáře. Na každém z nich je navěky únor 1986. Ben strčí do polstrované židle, ta se roztočí a začne vydávat rytmické skřípání. Vedle jednoho stolu je navršená nestabilní pyramida poznámkových papírků s reklamou na Hypoteční společnost Martin-Gale. V krabicích zůstaly stohy papíru do starých jehličkových tiskáren s údaji o příjmech a výdajích Hypoteční společnosti Martin-Gale. Na jednom stole někdo vystavěl domeček z karet, vlastně z letáků na novou obytnou výstavbu. Rozložím je v naději, že obsahují nějakou stopu, ale nic. Radar se přehrabuje v papírech a zašeptá: „Poslední jsou z roku 1986.“ Začnu prohledávat zásuvky stolu. Najdu vatové tyčinky a jehlici do kravaty. Pera a tužky balené po dvanácti kusech v chatrných kartonových krabičkách v retro designu. Ubrousky. Jedny golfové rukavice. „Vidíte něco, co by naznačovalo, že tu někdo byl řekněme v posledních dvaceti letech?“ zeptám se. „Nic než ty Trollí díry,“ odpoví Ben. Je to hrobka, všechno je zaváté prachem. „Tak proč nás sem poslala?“ zeptá se Radar. Teď už mluvíme nahlas. „Nevím,“ řeknu. Je celkem zjevné, že Margo tady není. „Na některých místech je prachu míň,“ ukáže Radar. „Taky v té prázdné místnosti je obdélník bez prachu, jako by tam někdo něco odstěhoval. Ale nevím.“ „A taky tamhle ten natřený kus,“ řekne Ben a ukáže. Ve světle Radarovy baterky si všimnu, že jedna zeď téhle kanceláře je přetřená bílou základní barvou, jako by někoho napadlo opravit to tu, ale po půlhodině toho nechal. Dojdu ke zdi a zblízka je vidět, že pod bílou barvou je nějaké červené graffiti. Červenou ale vidím jen tu a tam prosvítat, nedá se z toho nic poznat. U zdi stojí otevřená plechovka té barvy. Kleknu si a šťouchnu do ní. Povrch je tvrdý, ale snadno se prolomí, a když vytáhnu prst, je celý bílý. Barva mi odkapává z prstu, ale neřeknu nic, protože jsme všichni došli ke stejnému závěru, že tu přece jen někdo nedávno byl, a pak budova znovu zavrže, Radar upustí baterku a zakleje. „To je strašidelný,“ prohlásí. „Kluci,“ řekne Ben. Baterka leží na zemi a já o krok couvnu a chci ji sebrat, ale pak uvidím, kam Ben ukazuje. V tomhle nepřímém světle se slova na zdi proderou vrstvou bílé barvy, přízračně šedé písmo, v kterém okamžitě poznám rukopis Margo. PŮJDEŠ DO PAPÍROVÝCH MĚST A NIKDY SE UŽ NEVRÁTÍŠ Seberu baterku a posvítím si přímo na zeď, a vzkaz zmizí. Když ale posvítím na jinou část zdi, můžu ho číst znova. „Kruci,“ řekne Radar potichu.
A pak se ozve Ben. „Brácho, můžeme už jít? Protože naposled jsem se takhle bál… To je fuk. Prostě mám strach. Tohle fakt není sranda.“ Tohle fakt není sranda je nejspíš pro Bena způsob, jak vyjádřit hrůzu podobnou té mojí. A mně to docela stačí. Rychlou chůzí zamířím k Trollí díře. Cítím, jak na nás stěny padají.
Page 2 and 3:
John Green PAPÍROVÁ MĚSTA
Page 4 and 5:
Pro Julii Straussovou-Gabelovou, be
Page 6 and 7:
PROLOG Podle mě se každému stane
Page 8 and 9:
Odmlčela se a já jsem se na ni je
Page 10 and 11:
1. Nejdelší den mého života za
Page 12 and 13:
encyklopedie zvané Omnislovník. C
Page 14 and 15:
Zasmála se. „Připadáte mi celk
Page 16 and 17:
2. Otočil jsem se, když jsem sly
Page 18 and 19:
ylo dostat se z toho zatraceného b
Page 20 and 21:
nuda.“ Chtěl jsem podotknout ně
Page 22 and 23: myslel, že jsem člověk, co by si
Page 24 and 25: couvali, hodil jsem směrem k němu
Page 26 and 27: „No dobře,“ kývl jsem. „A z
Page 28 and 29: 6. Do centra Orlanda turisté nikdy
Page 30 and 31: sympatický, když jsi sebejistý.
Page 32 and 33: o tanec další holku, a pak ješt
Page 34 and 35: že by se Chuck budil. Vyhrábla mi
Page 36 and 37: Zasmál jsem se, protože se mi ule
Page 38 and 39: lachtanů, ale nezdálo se, že by
Page 40 and 41: 9. V 7-Eleven na I-Drive jsme koupi
Page 42 and 43: 1. Spal jsem asi půl hodiny, když
Page 44 and 45: co se dělo v mém vesmíru, bylo,
Page 46 and 47: 2. Margo mizela tak často, že se
Page 48 and 49: vaše přátelská místní Nemesis
Page 50 and 51: předklonil a nahlédl do nich spol
Page 52 and 53: Spiegelmanovi jsou sousedi. Ale až
Page 54 and 55: 4. Na hlavní vchod ani na garáž
Page 56 and 57: „No, děkuju pěkně,“ obrátil
Page 58 and 59: 5. V pondělí ráno se stalo něco
Page 60 and 61: Lacey přikývla. „Jo, ale zas by
Page 62 and 63: 6. Zaparkovali jsme u nás před do
Page 64 and 65: 7. V úterý večer, to už byla pr
Page 66 and 67: zadku taserem, když to jinak nepů
Page 68 and 69: matice, protože to bylo s Benem a
Page 70 and 71: 9. Obejdeme budovu zezadu a najdeme
Page 74 and 75: 10. Ben a Radar mě vyložili u mě
Page 76 and 77: Ben mi dovolil půjčit si druhý d
Page 78 and 79: 11. Druhý den ráno ve škole jsem
Page 80 and 81: Druhý den ráno jsem se vzbudil br
Page 82 and 83: 12. Když jsem vjížděl na parkov
Page 84 and 85: ylo perfektní místo na spaní -
Page 86 and 87: živá. Přivedla mě sem proto, ab
Page 88 and 89: tolikrát za minutu říct „jo“
Page 90 and 91: A já jsem odpověděl: „Ehm, Lac
Page 92 and 93: nejmenší tušení, že ho právě
Page 94 and 95: přivřel oči a podrbal se v rozcu
Page 96 and 97: 15. I když do závěrečných zkou
Page 98 and 99: 16. Hodiny se vlekly vždycky, ale
Page 100 and 101: „A co o tom víte?“ chtěla vě
Page 102 and 103: 17. Jakmile máma dorazila v pátek
Page 104 and 105: „Lidský jazyk je jako wasabi,“
Page 106 and 107: V sobotu ráno jsem se vzbudil se s
Page 108 and 109: POPELNAHLAVU: Ne, jen učebnice, ú
Page 110 and 111: Odložil jsem knihu, lehl jsem si n
Page 112 and 113: 20. Celou středeční noc a celý
Page 114 and 115: méně výsledků, osmdesát dva, s
Page 116 and 117: „No dobře.“ Prudce jsem zaboč
Page 118 and 119: Hodina první Chvíli trvá, než v
Page 120 and 121: „To jsi říkal.“ „Cítím č
Page 122 and 123:
trochu zmateně, ale souhlasí. Rad
Page 124 and 125:
peníze domů. Má dvě malé děti
Page 126 and 127:
do osmi.“ „Tak jo,“ souhlasí
Page 128 and 129:
zklamaný.“ „Já ji prostě chc
Page 130 and 131:
sebe, ne tebe,“ řekne. „Věř
Page 132 and 133:
Lacey se na mě usměje a kývne.
Page 134 and 135:
„Ta stodola?“ „Jo.“ „Nev
Page 136 and 137:
někdy o tom, co znamenal tvůj odc
Page 138 and 139:
Například každý, kdo si Myrnu M
Page 140 and 141:
takže látka našich džínů se d
Page 142 and 143:
Nebe je jako monochromatická moder
Page 144 and 145:
a zavolám ti,“ řekne. „A budu
Page 146 and 147:
RÁD BYCH PODĚKOVAL: - svým rodi
Page 148 and 149:
Start PROLOG ČÁST PRVNÍ PROVÁZK
show all

John-Green---Papírová-města

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?