Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
někdy o tom, co znamenal tvůj odchod? O Ruthii? O mně nebo o Lacey nebo vůbec o někom z těch<br />
ostatních lidí, kterým na tobě záleželo? Ne. Samozřejmě že ne. Protože to, co se neděje tobě, se<br />
neděje vůbec. Není to tak, Margo? Není?“<br />
Teď se se mnou nerve. Jen nahrbí ramena, otočí se a vrátí se do své kanceláře, kopne do obou<br />
plexisklových desek a ty se s rachotem svalí na stůl a pak sklouznou na zem. „Drž hubu drž hubu ty<br />
debile.“<br />
„No dobře,“ řeknu. Když vidím, jak se Margo úplně přestala ovládat, kupodivu mě to uklidní.<br />
Snažím se mluvit jako moje máma. „Už mlčím. Oba toho máme dost. A u mě je v tom hodně, ehm,<br />
nevyřešených záležitostí.“<br />
Sedne si na židli ke stolu a opře si nohy o to, co bývalo stěnou její kanceláře. Dívá se do rohu<br />
stodoly. Mezi námi jsou nejméně tři metry. „Jak jsi mě sakra vůbec našel?“<br />
„Myslel jsem, že to chceš,“ odpověděl jsem. Řeknu to tak tiše, že mě překvapuje, že mě vůbec<br />
slyší, ale otočí se i se židlí a zamračí se na mě.<br />
„To jsem teda určitě nechtěla.“<br />
„Píseň o mně,“ vysvětlím. „Guthrie mě dovedl k Whitmanovi. Whitman mě dovedl k těm dveřím.<br />
Dveře mě dovedly k nákupnímu středisku. Přišli jsme na to, jak přečíst ten zamalovaný nápis. Těm<br />
‚papírovým městům‘ jsem nerozuměl, ono to taky může znamenat čtvrti, které se nikdy<br />
nepostavily, a tak jsem myslel, že jsi odjela do některé z nich s úmyslem už se nevrátit. Myslel<br />
jsem, že jsi tam někde mrtvá, že ses zabila a kdovíproč chceš, abych tě našel já. Tak jsem jich<br />
několik projel a hledal jsem tě tam. Ale pak jsem si dal dohromady tu mapu ze suvenýrového<br />
obchodu s dírkami ve zdi. Začal jsem tu báseň číst líp a došlo mi, že nejspíš neutíkáš, že jsi někde<br />
schovaná a plánuješ. Píšeš do toho notesu. Našel jsem tě podle mapy s Agloe, viděl jsem tvůj<br />
komentář na diskusní stránce Omnislovníku, vykašlal se na závěrečný ceremoniál a přijel jsem<br />
sem.“<br />
Prohrábne si vlasy, nejsou už ale dost dlouhé na to, aby jí spadly do tváře jako dřív. „Tenhle účes<br />
nenávidím. Chtěla jsem vypadat jinak, ale – výsledek je směšný.“<br />
„Mně se to líbí,“ řeknu. „Hezky ti to rámuje obličej.“<br />
„Omlouvám se, že jsem byla tak protivná. Ale musíš pochopit – vrazíte sem zničehonic a k smrti<br />
mě vyděsíte —“<br />
„Mohla jsi jen říct něco jako: Lidi, k smrti jste mě vyděsili,“ připomněl jsem.<br />
Ušklíbne se. „No jasně, protože tak by to udělala Margo Rothová Spiegelmanová, kterou každý<br />
zná a miluje.“ Na chvilku se odmlčí a pak řekne: „Ten komentář na Omnislovníku jsem nechávat<br />
neměla. Jen mě napadlo, že by to byla legrace, kdyby to jednou někdo našel. Myslela jsem si, že by<br />
na to možná mohli přijít policajti, ale ne dost včas. V Omnislovníku je asi milion stránek. Nikdy mě<br />
nenapadlo…“<br />
„Co?“<br />
„Hodně jsem na tebe myslela, když se tak ptáš. A na Ruthii. A na své rodiče. Jasně že jo. Možná<br />
jsem ta nejpříšerněji sebestředná osoba na celém světě. Ale panebože, myslíš, že bych to udělala,<br />
kdybych to nepotřebovala udělat?“ Zavrtí hlavou. Konečně se ke mně nakloní, lokty na kolenou,<br />
a vedeme rozhovor. Na dálku, ale aspoň tak. „Nepřišla jsem na žádný jiný způsob, jak odejít, aby mě<br />
nepřivlekli zpátky.“<br />
„Jsem rád, že nejsi mrtvá,“ řeknu jí.<br />
„Hm. Já taky,“ odpoví. Usměje se a je to poprvé, co vidím ten úsměv, který mi tak dlouho chyběl.<br />
„Proto jsem musela odejít. Život sice může být občas příšerný, ale pořád je lepší než ta druhá<br />
možnost.“<br />
Zazvoní mi telefon. Je to Ben. Vezmu to.<br />
„Lacey chce mluvit s Margo,“ sdělí mi.
Change language