Studijní text [pdf] - E-learningové prvky pro podporu výuky ...

Současná teorie obrábění
• fyzikální a mechanické vlastnosti obráběného materiálu,
• technologické vlastnosti obráběného materiálu
• metoda obrábění,
• pracovní prostředí,
• geometrie nástroje,
• druh a vlastnosti nástrojového materiálu.
q
Způsoby krátkodobého stanovování obrobitelnosti materiálů
Krátkodobé a přesné stanovování obrobitelnosti materiálu zejména třískovým obráběním
s definovatelnou řeznou geometrií břitu nástroje je při současném bouřlivém vývoji neustále nově
vyvíjených vysoce pevných, tvrdých a přitom zvlášť houževnatých technických materiálů na
programu dne.
Je vhodné na tomto místě uvést, že v ekologickém obrábění se v současnosti stále častěji objevují
vysoce pevné a tvrdé materiály, které přímo vyžadují obrábění „za sucha“.
Svou neodbytností přímo provokuje vyvíjení dalších ještě progresivnějších řezných materiálů.
Tyto jsou pak schopny, za optimálních řezných, ale i mnoha dalších technologických podmínek
obrábět ještě progresivněji.
Vybrané možnosti hodnocení obrobitelnosti:
• vzhledem k míře závislosti na řezné rychlosti,
• dosažené drsnosti obrobené plochy,
• velikosti opotřebení břitu nástroje,
• množství energie potřebné k odřezání dané vrstvy materiálu,
• ve vztahu k dosahované teplotě řezání.
q
Obrobitelnost z pohledu měrného řezného odporu
Pro posouzení obrobitelnosti z pohledu spotřebovaného množství energie, která je nezbytná k
odřezání určitého objemového množství materiálu se přímo nabízí metoda měření jednotlivých složek
síly obrábění, konkrétně při podélném vnějším soustružení.
Jak je teorií obrábění proklamováno a odbornou veřejností na základě četných experimentů
dokazováno, spotřebované množství energie nutné k odebrání určitého objemu materiálu s povrchu
obrobku je závislé na jeho fyzikálních vlastnostech. Tato závislost je s (rostoucími – neustále
vývojem zdokonalovanými, v poslední době až „protichůdnými“) fyzikálními vlastnostmi přímo
úměrná.
S rostoucí pevností a tvrdostí obráběného materiálu (při jinak neměnných parametrech řezání)
roste jeho měrný řezný odpor vůči řeznému klínu (břitu) nástroje. Roste tedy také „obtížnost jeho
obrábění“ (technická, technologická, energetická, časová, nákladová a z toho plynoucí finanční
náročnost). Obráběný materiál se s rostoucími užitnými vlastnostmi zpravidla stává nesnadněji či
obtížněji obrobitelným.
Chceme-li tuto „ortodoxní“ teoretickou zákonitost při třískovém obrábění těchto
„supermateriálu“, „elegantním způsobem obejít“, musíme „posunout“ rozhodující řezné parametry do
137