Studijní text [pdf] - E-learningové prvky pro podporu výuky ...

Současná teorie obrábění
q
Omezení dané maximálně přípustnou silou řezání
Z ohledem na pevnost řezného nástroje nebo obrobku je nutné uvažovat omezující podmínku z
hlediska maximálně přípustného řezného odporu R, resp. výsledné síly obrábění F.
Přestože lze uvažovat působení všech složek síly obrábění, vzhledem ke zkoumanému
technologickému prostředí je vhodné a také jednodušší uvažovat pouze namáhání řeznou složkou síly
obrábění a dovolené namáhání s d uvažovat se zřetelem na toto zjednodušení s určitou bezpečností.
F
c
≤ F . (2.5.11)
max
c
Po dosazení za F c z rovnice (46) lze po úpravě obdržet omezující podmínku ve tvaru:
a
. f
xFc
yFc
c
F
max
≤ . (2.5.12)
c . F
c
c
Omezující podmínku z hlediska maximálně přípustné výsledné síly obrábění je někdy vhodné
uvažovat v zjednodušeném tvaru
f
≤ f . (2.5.13)
F max
Uvažovaná omezující podmínka má praktické uplatnění zejména z hlediska křehkých lomů břitu
(vylamování ostří), resp. celkové destrukce břitu. Praktické zkušenosti však ukazují, že tyto jevy jsou
jen málo závislé na tloušťce odřezávané vrstvy, a proto je použití této omezující podmínky oprávněné.
Velikost f Fmax se určuje experimentálně nebo přibližně na základě zkušeností s obráběním ve stejných
nebo obdobných pracovních podmínkách.
q
Omezení dané vhodným utvářením třísky.
U technologických operací, kdy sám technologický proces nezajišťuje dělení třísek, je nutné
zejména u strojů bez přímého dohledu obsluhy (NC strojů) zabezpečit obrábění v rozsahu řezných
podmínek, kde dochází ke vhodnému utváření (dělení) třísek.
Optimalizaci řezných podmínek je vhodné provádět pro určitou tloušťku odřezávané vrstvy a na
základě znalostí diagramu vhodného utváření třísek. Omezující podmínky jsou:
f
f
≤ f , (2.5.14)
u max
≥ f . (2.5.15)
u min
q
Omezení dané požadovanou drsností obrobené plochy.
Soustruží-li se načisto, je důležité omezení z hlediska požadované drsnosti obrobené plochy. Toto
omezení lze formulovat ve tvaru
R
a
≤ R . (2.5.16)
max
a
Obecně platí:
l
f , v , a, rε , χ , χ ,... . (2.5.17)
R a = f ( c r r )
187