Studijní text [pdf] - E-learningové prvky pro podporu výuky ...

n – otáčky vrtáku (případně obrobku) [min -1 ],
f – posuv nástroje na jednu otáčku [mm].
Hodnotu posuvu na zub lze určit ze vztahu.
f
f z
= [mm], kde (1.2.19)
z
z – počet zubů (břitů) nástroje [-].
Nové trendy v technologii obrábění
Technologie vrtání, druh konstrukce a geometrie použitého vrtáku jsou důležité aspekty pro rozdělení
vrtání na:
• Navrtávání začátku díry středicím vrtákem do plného materiálu obr. 11.68.
Obr. 1.2.53 Středicí vrtáky
• Vrtání krátkých děr, kde poměr D/L = 1/5÷1/10 (D – průměr díry, L – délka díry) do
plného materiálu. K těmto operacím se využívají vrtáky šroubovité, kopinaté,
s vyměnitelnými špičkami a s vyměnitelnými břitovými destičkami.
• K vrtání děr do předpracovaných otvorů se používají stejné nástroje jako při vrtání
krátkých děr do plného materiálu. Výjimečně se využívají dělové (hlavňové) vrtáky.
• K vrtání hlubokých děr, kde je poměr L/D >1/10, se do plného nebo předpracovaného
materiálu používají vrtáky dělové (hlavňové), ejektorové, BTA, STS. Při vrtání malých
průměrů se mohou použít vrtáky šroubovité.
• Vrtání „na jádro” – jedná se o odřezávání obráběného materiálu ve tvaru mezikruží
jednobřitým nebo vícebřitým korunkovým (trepanačním) vrátkem (obr. 1.2.54). Používá
se pro vrtání průchozích děr převážně větších průměrů.
43