Studijní text [pdf] - E-learningové prvky pro podporu výuky ...

Současná teorie obrábění
q
Materiál a jeho obrobitelnost
Z hlediska technologie obrábění je obrobitelnost jednou z nejdůležitějších vlastnosti materiálu a v
obecném smyslu ji lze definovat jako míru schopnosti daného konkrétního materiálu být zpracován
některou z metod obrábění. Je hlavním činitelem, který ovlivňuje volbu řezných podmínek pro funkci
nástroje při všech metodách obrábění.
Obrobitelnost závisí na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitější jsou:
• způsob výroby a tepelné zpracování obráběného materiálu,
• mikrostruktura obráběného materiálu,
• chemické složení obráběného materiálu,
• fyzikální a mechanické vlastnosti obráběného materiálu,
• metoda obrábění,
• pracovní prostředí,
• řezná geometrie nástroje,
• druh a vlastnosti nástrojového materiálu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je obrobitelnost vlastností relativní a pro daný
sledovaný materiál se určuje porovnáním s jiným materiálem, obráběným stejným nástrojem za
stejných pracovních podmínek. Srovnávacím kritériem pak může být teplota řezání, utváření třísky,
velikost řezných sil (odporů), jakost povrchu obrobené plochy nebo, a to nejčastěji, velikost řezné
rychlosti při zvolené trvanlivosti v T (obvyklé hodnoty trvanlivosti: 45, 30 nebo 15 minut).
Pokud je obrobitelnost posuzována hodnotou v T , jedná se prakticky o vyhodnocování úběru
obráběného materiálu (velikost objemu materiálu odebraná za jednotku času) pomocí daného nástroje
při smluveném konstantním průřezu třísky (např. pro podélné soustružení: hloubka třísky a p = 2 mm,
posuv na otáčku f = 0,2 mm), v daném řezném prostředí. Pro potřeby vyhodnocování obrobitelnosti
jsou technické konstrukční materiály rozděleny do devíti základních skupin, označovaných malými
písmeny:
a - litiny,
b - oceli,
c - těžké neželezné kovy (měď a slitiny mědi),
d - lehké neželezné kovy (hliník a slitiny hliníku),
e - plastické hmoty,
f- přírodní nerostné hmoty,
g- vrstvené hmoty ,
h - gumy
v- tvrzené litiny pro výrobu válců.
V jednotlivých skupinách je vždy vybrán jeden konkrétní materiál, který slouží jako etalon
obrobitelnosti a ve vztahu k tomuto materiálu je pak stanovována relativní obrobitelnost všech
ostatních materiálů celé skupiny. Například pro skupinu oceli je referenčním (etylénovým) materiálem
ušlechtilá uhlíková ocel 12 050.1 podle ČSN 41 2050). Materiály každé skupiny jsou děleny do tříd a
to na základě součinitele (indexu) obrobitelnosti, daného např. vztahem:
K
v
vT
/ VB
zkoušeného materiálu
= , (2.1.4)
v etalonového materiálu
T / VB
případně
K
v
=
c
c
v
v
zk . mat
et . mat
. T
⎛ 1
⎜
⎝ m
et
1 ⎞
−
⎟
mzk ⎠
, (2.1.5)
141