PSYCHOSOCIÁLNÍCH

Prvním pilířem je fyzická antropologie, která se systematicky věnuje studiu
člověka jako živého organismu. Předmětem jejího zájmu je původ člověka
(paleoantropologie), fyziologie a morfologie lidského organismu a rozmanitost
současných i minulých lidských populací. Druhým pilířem je
archeologická antropologie, která se zabývá výzkumem zaniklých kultur.
Cílem antropologů je v tomto případě co nejúplnější poznání minulosti
lidstva především prostřednictvím hmotných pramenů. Třetím pilířem je
lingvistická antropologie, která se zaměřuje na studium lidských jazyků a
způsobů, jimiž lidé uchopují svět jazykovými prostředky. Zájem lingvistické
antropologie se jen částečně překrývá se zájmem lingvistiky, protože se v
lingvistické antropologii zdůrazňuje výzkum jazyka v sociokulturním kontextu
a vzájemných vztahů mezi jazykem a kulturou. Čtvrtým pilířem je kulturní
antropologie, která akcentuje výzkum kultur v čase a prostoru. Kulturní antropologové
dlouhodobě pracují ve vybrané kultuře, kterou zkoumají pomocí
zavedených antropologických metod, a to zejména metodou zúčastněného pozorování.
Podle kulturních antropologů se člověk odlišuje od ostatních druhů
organismů v nám známém univerzu tím, že je nositelem a zároveň tvůrcem
kultury. Za pátou disciplínu antropologie můžeme považovat aplikovanou
antropologii (někdy též užitá antropologie), jejíž představitelé systematicky
využívají poznatků a teorií získaných, respektive vypracovaných v rámci antropologie
jako celku. Aplikovaná antropologii se tedy primárně neorientuje
na budování teorií, výzkum a získávání poznatků. Obecně můžeme konstatovat,
že antropologie jako taková studuje člověka jako biokulturní bytost,
zabývá se jak různými fasetami kultury, tak lidským organismem, místem a
postavením člověka ve světě.
9