PSYCHOSOCIÁLNÍCH

používat artikulovanou řeč. Zda však skutečně užívali nějakou formu jazyka,
není vůbec jisté. Kromě toho tito lidé používali vyspělou kamennou industrii
(levalloiská kultura) a prokazatelně používali oštěpů. Předpokládá se, že by tento
druh mohl být společným evolučním předkem neandertálců a anatomicky
moderního člověka. Na základě analýzy mitochondriální DNA, která se dědí
pouze v mateřské linii, antropologové určili, že anatomicky moderní člověk
má původ v subsaharské Africe. Tato pomyslná „mitochondriální Eva“, která
je posledním společným předkem žijících lidí, obývala subsaharskou Afriku
před asi 200–140 tisíci lety. Jejího pomyslného partnera „afrického Adama“
se vědci snaží vystopovat pomocí analýzy chromozomu Y. Výsledky expertíz
naznačují, že rovněž obýval subsaharskou Afriku, a to v době před 90–60 tisíci
lety (Klein & Edgar 2002, Klein 2009). Z východní Afriky pak lidé migrovali
do zbytku světa, který postupně osídlili a nahradili v nich jiné formy člověka
(Homo neanderthalensis, Homo erectus). Stále se vedou diskuze o vzájemném
vztahu moderního člověka a neandertálců. Podle některých studií moderní
člověk díky úspěšnějším loveckým strategiím spojených s výhodou symbolického
myšlení a užívání jazyka vytlačil populace neandertálců. Jiné studie,
podpořené genetickými důkazy, argumentují ve prospěch míšení obou forem
člověka. Není ani vyloučeno, že neandertálci vládli nějakým jazykem a disponovali
symbolickým myšlením. Naznačují to nálezy z jeskyně Šánídár, kde
byl objeven možný pohřeb neandertálce (pohřebný muž byl zřejmě záměrně
zasypán květy). Jeden z neandertálců, jehož fosílie antropologové v jeskyni
odkryli, dokonce přežíval s jednou rukou. Našli se rovněž fosilie jedinců,
kteří se dožili vysokého věku navzdory řadě hendikepů, a to zřejmě jen díky
podpoře druhých. Tyto nálezy tedy naznačují sociální chování a symbolické
myšlení u neandertálců.
Richard Klein a Blake Edgar hovoří o úsvitu kultury před padesáti tisíci
lety. Do té doby šla evoluce lidské anatomie a chování ruku v ruce. Od tohoto
momentu se lidská anatomie téměř nemění, ale lidské chování nabývá
na rozmanitosti. Lidé inovativně řeší problémy a zvyšuje se tempo kulturní
evoluce, které od té doby stále roste. Slovy citovaných autorů: „Právě když se
naše tělo měnilo v posledních padesáti tisíci letech jen málo, docházelo k evoluci
kultury s udivujícím a navždy rostoucím tempem“ (Klein & Edgar 2002: 21).
V té době již člověk zřejmě disponoval jazykem, symbolickým myšlením a
lovecko-sběračská strategie se stala efektivnější než kdy předtím. Lidé se již
přestali adaptovat na prostředí biologickou cestou a začali se adaptovat nadbi-
13