PSYCHOSOCIÁLNÍCH

Symbol tedy můžeme definovat jako objekt spojený s abstraktním významem.
Nelze jej redukovat na znak, protože není dán konvencí ani není arbitrární,
neboť v něm splývá označující s označovaným. V tomto smyslu nese symbol
nejednoznačné významy, je mnohovrstevnatý, košatý.
Z definice symbolu a jeho vymezení proti znaku vyplývá, proč se kultura zakládá
na symbolech a znacích. Symboly a znaky jsou veřejné a jsou materiálně
vyjádřené, jejich významy jsou přístupné prostřednictvím smyslů. Základy
symbolické teorie kultury položil německý filozof kultury Ernst Cassirer
(1874–1945). Označil člověka za živočicha užívajícího symboly (animal symbolicum).
Člověk již nemůže stát tváří v tvář věcem samým, ale setkává se sám
se sebou, s tím, co kolem sebe vytvořil a nashromáždil (Cassirer 1977). V díle
Philosophie der symbolischen Formen (Filozofie symbolických forem, 1923–
1929) pojal symbol jako výraz duchovní aktivity člověka, která se objektivuje
v symbolických formách jazyka, mýtu, umění a vědy – prostřednictvím tohoto
„světa ‚obrazů‘“, který má původ „v autonomní tvorbě ducha samotného,
…spatřujeme a vlastníme to, co nazýváme ‚skutečností‘“ (Cassirer 1996: 56).
Symbolické formy jsou teoretickým věděním a poznáním, které mají povahu
symbolických reprezentací skutečnosti a které utvářejí lidské vědomí. Člověk
nestojí tváří v tvář skutečnosti o sobě, mezi člověkem a touto skutečností je
svět symbolických forem, které zakládají lidské vědomí. A „… nutným osudem
kultury je právě to, že vše, co vytváří ve svém neustále pokračujícím procesu
utváření a ‚vzdělání‘, nás neustále vzdaluje od původnosti života.… Nyní
je [duch] více a více zapředen do tenat svých vlastních výtvorů – do slov jazyka,
do obrazů mýtu nebo umění, do intelektuálních symbolů poznání, které se kolem
něho ovíjejí v podobě jemného a průhledného závoje, jejž nelze strhnout“ (Cassirer
1996: 58). Symbol a symbolické formy jsou tak podle Cassirera konstitutivní
složkou lidského vědomí a kulturou rozumí vztahování se člověka ke
světu prostřednictvím symbolických forem.
Podobně jako Cassirer také americký kulturní antropolog Leslie Alvin White
(1900–1975) vyšel z pojetí člověka jako Homo symbolicum. Člověk se od ostatních
druhů organismů liší tím, že symboluje (orig. to symbol), což je Whiteův
novotvar, kterým rozumí „zakládání, určování a udělování významů věcem
a událostem, jakož i porozumění těmto významům“ (White & Dillingham
1973: 3). Výsledkem symbolování (orig. symboling) jsou symboláty, jejichž
hlavními typy jsou ideje, postoje, jednání a objekty. Vzájemnými vztahy mezi
symboláty se podle Whitea zabývá kulturologie, která vůbec nebere zřetel
58