PSYCHOSOCIÁLNÍCH

turní jednotka, kterou se může podle Davida Schneidera (1918–1995) stát
„cokoli, co je kulturně definováno a rozlišováno jako ucelená jednotka. Může
to být osoba, místo, věc, pocit, stav věcí, předtuchy, fantazie, halucinace, naděje
nebo idea. V americké kultuře jsou takovými jednotkami strýc, město, sklíčený
(deprimovaný), binec, tušení, idea pokroku, naděje a umění“ (Schneider 1980:
2). Umberto Eco, který na Schneidera ve svých úvahách odkazuje, dokládá, že
kulturní jednotky nejsou smyslově zachytitelnými objekty, nýbrž logickými
entitami. Jako příklad uvádí slovo „pes“, jehož referentem není pes, který mu
právě stojí u nohou, ale všichni psi v minulosti, současnosti a budoucnosti.
Chce se tím říci, že jednotlivé objekty se sice mohou stát nositeli významu a
mohou být i znakovými prostředky, ale kulturní jednotky nelze vázat na nutnou
existenci smyslově zachytitelných objektů (Eco 2009b). Na to poukázal již
například rakouský filozof Ludwig Wittgenstein (1889–1951): slovo „nyní“
nelze chápat jako reprezentaci předmětu, protože takový předmět zkrátka
neexistuje. Významy slov jsou v jazykových hrách dány užitím a pravidly jejich
užívání a nepotřebují mít nutně smyslově vnímatelný referent (Wittgenstein
1993). Každá kultura může členit sémantická pole odlišně, takže budou
někdy obdobné kulturní jednotky nabývat v různých kulturách rozdílných
významů, jako je tomu například při členění barevného spektra – sémantické
pole barev je napříč kulturami rozmanitě členěno. Význam tedy považujeme
kulturně danou konvenci, která vychází z členění sémantického pole v dané
kultuře.
Pojetí kultury jako ideového systému
Sociokulturní regulativy
Sociokulturní regulativy představují normativní složku kultury, kterou sdílejí
příslušníci určité společnosti a kterou si osvojují negenetickou cestou, a to
v procesech socializace a enkulturace. Obecně regulativy označují pravidla
nebo předpisy, kterými je regulováno jednání lidí a které současné slouží jako
34