PSYCHOSOCIÁLNÍCH

Cornelia Aggrippy (1486–1535), v němž popsal soustavu korespondencí
a sympatií napříč všemi říšemi přírody od planet přes zvířata a rostliny až k
nerostům a podal návody, jak ovládat přírodu pomocí tohoto vědění (srov.
Aggripa 1992–1996) V 17. století došlo k redukci trojúhelníku označující–
spojení–označované na binární soustavu označujícího a označovaného, mezi
nimiž je arbitrární vztah. Foucault hovoří o oddělení slov a věcí. Výrazem této
proměny je binomické vědecké názvosloví, které zavedl v roce 1735 švédský
botanik Carl Linné (1707–1778). Tento přerod je zásadní, „…protože útvary,
které oscilovaly nedefinovaně mezi jedním a třemi členy, budou zafixovány v
binární formě, která je stabilizuje. A protože řeč, místo toho, aby nadále existovala
jako materiální písmo věcí, nebude už mít jiného místa než v rámci obecného
řádu reprezentativních znaků“ (Foucault 2007:39). Taková proměna a
následné transformace podob vědění přinesly hluboké proměny celé západní
kultury a jejího uchopení a ovládání světa.
Náš svět je také artefakty utvářen a organizován, „řád věcí“ organizuje svět.
Bez potíží se orientujeme v ulicích a při jejich přecházení se rozhlédneme
ve správném pořadí na obě strany, ručičky na hodinkách běží vždy zleva a
každý tak ví, co znamená po směru hodinových ručiček. Ilustrativní je příklad
rozložení klávesnice počítače (QUERTY nebo QUERTZ), který byl automaticky
převzat z rozložení znaků na psacím stroji. Toto rozložení bylo ovšem
konstruktéry navrženo tak, aby se dalo na stroji psát co nejpomaleji, protože
první psací stroje měly tendenci se při rychlém psaní zasekávat (Diamond
2000). Rozložení znaků na psacím stroji se udrželo i po vývoji méně poruchových
strojů a bylo přejato i na klávesnice osobních počítačů. Mezitím totiž
došlo k vývoji technik psaní a kurzů, které umožňují naučit se psát „rychle“.
Nikdo nemá důvod se zamyslet nad otázkou, proč jsou nejdůležitější znaky
klávesnice určené pro nejslabší prsty ruky. Neexistuje již krok zpět.
V kontextu artefaktů jako konstitutivních složek kultury jsou inspirativní
analýzy moderní kultury, které provedl francouzský filozof a teoretik kultury
Jean Boudrillard (1929–2007). Boudrillard se v počátcích svého díla inspiroval
jiným francouzským myslitelem, a to Rolandem Barthesem (1915–
1980), který v padesátých letech 20. století prováděl analýzy výrobků, filmů
a reklam, které zkoumal jako mýty. Mýtus je pro něj součástí širší ideologie
a je založen na skrytém souboru pravidel, jehož prostřednictvím se utvářejí
významy mýtu. Reklamy v časopisech či výrobky získávají význam nikoli
samy o sobě, ale tím, že stojí ve strukturních vztazích k jiným. Rezonuje to
44